Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1753

 Nahoru[Překvapivá ustanovení v obchodních podmínkách]

Toto ustanovení, které bylo převzato ze Zásad mezinárodních obchodních smluv UNIDROT (pravidlo č. 2.1.20),¹ se týká podmínek, které nemohla druhá strana rozumně očekávat. Zákonodárce zde konstruuje ochranu proti překvapivým ustanovením. Jedná se o narušení obecné zásady pacta sunt servanda (smlouvy se mají dodržovat) zakotvené v § 3 odst. 2 písm. d) a v § 1759 a dále zásady vigilantibus iura skripta (práva patří bdělým). Zákon se tak přizpůsobuje praxi, kdy se úplná smluvní volnost ukázala jako velmi lehce zneužitelná na úkor slabší strany.

Dovolat se neúčinnosti lze pouze tehdy, pokud je překvapivé ustanovení obsahem obchodních podmínek (§ 1751). Ustanovení je tedy nepoužitelné, pokud se ustanovení, jež nemohla druhá strana očekávat, nachází v samotné smlouvě nebo bylo sjednáno separátně mimo obchodní podmínky. V takovém případě je třeba použít jiný možný způsob obrany. Tato obrana může opět vyplývat z obecných zásad stanovených v § 1 až § 8 (např. rozpor s dobrými mravy apod.) nebo z dalších ustanovení NOZ. Právní úprava platná do 31. 12. 2013 ochranu před překvapivými ustanoveními neobsahovala, přesto podle našeho názoru bylo možno se jí dovolat.

Komentovaným ustanovením se řeší případ zneužití postavení strany, která obchodní podmínky do smlouvy vkládá. Ta je při uzavírání smlouvy fakticky v silnějším postavení (druhá strana někdy podrobně obchodní podmínky nečte). Ochranu plynoucí z komentovaného ustanovení může tedy využít pouze ta strana, která obchodní podmínky do smlouvy nevložila.

Podle komentovaného § 1753 to, co je nutné považovat za ustanovení, které nelze rozumně očekávat, musí být posouzeno z hlediska obsahu takového ustanovení, ale i z hlediska způsobu jeho vyjádření. K tomu důvodová zpráva: "Takovým ustanovením mohou být např. ustanovení vylučující odpovědnost strany za splnění určitých povinností ze smlouvy, ač smlouva sama navozuje rozumné očekávání, že odpovědnost za splnění smlouvy nebude dotčena. Nejde však jen o ustanovení s neočekávaným obsahem, ale i ustanovení vyjádřená pro druhou stranu nejasně, nebo drobným, špatně čitelným písmem, pokud mění nebo doplňují obsah smlouvy způsobem, který druhá strana nemohla rozumně očekávat."² Důležitá pro posouzení bude například i rozsah obchodních podmínek, je zřejmé, že s jednostránkovými obchodními podmínkami se může osoba seznámit jednodušeji, než když se jedná o podmínky mnohastránkové, s různými odkazy apod.

Dále je třeba posuzovat překvapivost ustanovení i z hlediska objektivního postavení strany, která obchodní podmínky do smlouvy nevložila. Jinak bude proto překvapivost ustanovení posuzována z hlediska podnikatele či osoby, která se veřejně nebo ve styku v rámci sjednávání smlouvy přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, pokud tento výkon má vztah k oblasti, pro kterou je smlouva sjednávána (§ 5 odst. 1), a jinak z hlediska běžného spotřebitele. Pokud je stranou, která obchodní podmínky do smlouvy nevkládá, podnikatel, bude záležet na tom, v jakém oboru tento podnikatel působí.

Důležité bude také subjektivní vnímání strany, která obchodní podmínky do smlouvy nevložila. Argumentovat pro nebo proti překvapivosti ustanovení bude jistě možné i z hlediska okolností, za nichž byla samotná smlouva…