Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2956

 Nahoru[Náhrada při újmě na přirozených právech člověka]

Podle ustanovení § 2894 odst. 2 postihuje škůdce povinnost nahradit nemajetkovou újmu jen tehdy, pokud byla sjednána, nebo pokud to zvlášť stanoví zákon. Takovým ustanovením, které povinnost náhrady nemajetkové újmy zakládá, je právě ustanovení § 2956.

Povinnost nahradit újmu váže ustanovení § 2956 na zásah do přirozených práv člověka (nikoli však právnické osoby; občanský zákoník ostatně vychází z myšlenky, že přirozená práva má pouze člověk, tj. fyzická osoba, k tomu srov. ustanovení § 19) upravených v první části NOZ. Jde tedy o právo na ochranu osobnosti, zejména ochranu života a důstojnosti člověka, jeho zdraví, práva žít v příznivém životním prostředí, vážnosti, cti, soukromí (zde připomeňme, že součástí soukromého života je též rodinný život, k tomu srov. např. závěry Ústavního soudu v nálezu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 16/04, uveřejněného pod publ. č. 98/2005 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu), projevy osobní povahy (srov. demonstrativní výčet v ustanovení § 81 odst. 2), jména člověka (srov. ustanovení § 77), podoby člověka (srov. ustanovení § 84 a násl.), jeho duševní a tělesné integrity (srov. ustanovení § 91 a násl.).

Při zásahu do osobnostních práv se poškozený podle obecné úpravy (srov. ustanovení § 82 odst. 1) může domáhat upuštění od zásahu (negatorní žaloba) a odstranění následků (restituční žaloba). Podle ustanovení § 2956 se dále může domáhat náhrady nemajetkové újmy. Tato nová úprava reaguje na teorií kritizovaný problém předchozí právní úpravy, totiž souběh práv z titulu náhrady škody a z titulu ochrany osobnosti [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 30 Cdo 154/2007, a pozdější rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 5. 2010, sp. zn. 1 Co 2/2010 (Rc 56/2011), které se touto problematikou zabývaly], neboť takový souběh vylučuje (v části upravující ochranu osobnosti upravuje dva nároky, tj. upuštění od zásahu a odstranění následků, v části upravující náhradu újmy pak satisfakční nárok).

Újma

V komentovaném ustanovení zákonodárce používá pojem "újma" jednak v širším smyslu (jako zastřešující pro pojmy škoda a újma v užším smyslu), jednak v užším smyslu, pro označení imateriální újmy (v protikladu s pojmem škoda ve smyslu újmy na jmění, srov. ustanovení § 2894 odst. 1).

Předpoklady pro vznik povinnosti nahradit nemajetkovou újmu

Podle ustanovení § 2984 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 2956 vzniká povinnost k náhradě (resp. odčinění či zadostiučinění) nemajetkové újmy, jestliže:

a) dojde k zásahu do přirozeného práva člověka chráněného první částí občanského zákoníku,

b) jsou splněny podmínky pro vznik povinnosti nahradit škodu (podle obecné či zvláštní právní úpravy, srov. ustanovení § 2909 a násl.; zásadně tedy – s výjimkou případů objektivní odpovědnosti – je vyžadováno též zavinění škůdce; u objektivní odpovědnosti zavinění vyžadováno není, srov. například ustanovení § 2927, § 2939 aj.),

c) vznikne nemajetková újma.

Vznik škody a nemajetkové újmy se vzájemně nepodmiňují, tedy může dojít ke vzniku pouze nemajetkové újmy, či současně škody i újmy.

Náhrada nemajetkové újmy

Obecné pravidlo pro náhradu nemajetkové újmy je dáno v ustanovení § 2951, podle něhož se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním; zadostiučiněním v penězích pak tehdy, nezajistí-li jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. V některých případech ovšem zákon výslovně stanoví jako jediný možný způsob náhrady náhradu v penězích (srov. ustanovení § 2958). Ke způsobu a výši náhrady (přiměřeného zadostiučinění) srov. dále komentář k ustanovení § 2957.

Duševní útrapy

Pojem "duševní útrapy" občanský zákoník používá na dvou místech: v ustanovení § 2956 a § 2959, tj. v části upravující náhradu při újmě na přirozených právech člověka, aniž by jej ovšem definoval.

Judikatura Nejvyššího soudu zdůrazňuje, že nikoli každou psychickou újmu lze ztotožnit s "duševními útrapami" ve smyslu ustanovení § 2956 a § 2959. V opačném případě by totiž např. bylo nutné pojem "bolest" (srov. ustanovení § 2958) ztotožnit s fyzickou bolestí, což akceptovat nelze. Podle Nejvyššího soud je nutno pojmem "bolest" v ustanovení § 2958 rozumět bolest v širším smyslu, tzn. nejen jako fyzickou bolest, ale též duševní strádání [srov. závěry Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017 (Rc 7/2019)].

Duševní útrapy, které jsou zmíněny v komentovaném ustanovení jako jiná, zvláštní kategorie, pak v tomto kontextu je nutno vykládat jako zvláštní, nad rámec obvyklé bolesti (tj. psychické újmy, která je nevyhnutelně a zpravidla spjata s danou újmou v typově obdobných věcech) pociťovaný psychický diskomfort. Jsou spojeny s okolnostmi, k nimž pravidelně nedochází a zvyšují intenzitu utrpěné újmy. Ve shora uvedené věci sp. zn. 25 Cdo 2245/2017 jako příklad takových výjimečných okolností Nevyšší soud uvedl nečekaně závažné komplikace spojené s léčením a z nich plynoucí omezení, jako je mnohatýdenní přišití končetiny v nepřirozené poloze za účelem tvorby a přenosu laloků při rekonstrukční chirurgii, nemožnost zúčastnit se pracovní či studijní stáže, sportovního utkání nebo jiné pro poškozeného významné plánované aktivity, či ztrátu nenarozeného počatého dítěte těhotné poškozené způsobenou psychickým otřesem, nikoli škodnou událostí samotnou.

V tomto světle tedy lze pojem "duševní útrapy" použitý v komentovaném ustanovení vykládat jako zvláštní újmu, která není odškodněna (odčiněna) již v rámci obvyklého bolestného.

Judikatura

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017 (Rc 7/2019)

Smyslem náhrady za bolest je vedle samotného bolestivého stavu odškodnit i určitou míru nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou (srov. též obavu ze ztráty života či vážného poškození zdraví ve smyslu § 2957 věty třetí o. z.), a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí obvykle doprovázející stavy popsané v jednotlivých položkách (tzv. bolest v širším smyslu). Výkladem § 2958 o. z. nelze dovodit, že nyní má být pojem bolest chápán toliko jako fyzická bolest bez souvislosti s duševními aspekty bolestivých stavů. Dovolací soud proto uzavírá, že nárokem na odškodnění bolesti je myšleno odškodnění bolesti v tzv. širším smyslu, tedy jak bolesti fyzické, tak i duševního strádání. Opačný výklad by znamenal, že za účinnosti původní úpravy zákonem č. 40/1964 Sb. a vyhláškou č. 440/2001 Sb., jež pojem další nemajetkové újmy neznaly, nebyly vůbec duševní obtíže spojené s léčením odškodnitelné. Tak tomu však prokazatelně nebylo, neboť duševní útrapy byly odškodňovány v rámci bolestného, a pokud překročily obvyklou zátěž a staly se trvalými, byly odškodňovány v rámci náhrady za ztížení společenského uplatnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3228/2014, uveřejněný pod č. 7/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

Z uvedeného vyplývá, že další nemajetkové újmy jsou novou kategorií nároku náhrady za újmu na zdraví, kterou nelze jednoduše definovat, avšak jež má vystihovat nekonečnou variabilitu soukromého života a různých životních situací, které dosud odškodňovány nebyly. Další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví jsou spojeny se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru; jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a…