dnes je 29.3.2024

Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 419

1.2.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1.2.4.1
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 419

Mgr. Pavla Krejčí

[Pojem spotřebitel]

Komentované ustanovení obsahuje definici pojmu spotřebitel. "Tento pojem má význam nejenom pro příslušná ustanovení občanského zákoníku, ale pro celé soukromé práva a koneckonců i pro příslušné právní předpisy z oboru veřejného práva. Kromě toho jde o párový pojem k pojmu podnikatele, kterému se věnují ustanovení následujícího oddílu."1 To však neznamená, že by se jednalo o jedinou definici pojmu spotřebitel v rámci právního řádu. Naopak řada právních předpisů obsahuje svou definici pojmu spotřebitel (příkladem může být zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru).

Definice uvedená v komentovaném ustanovení se použije pouze tehdy, pokud pro daný případ nestanoví speciální zákon svou vlastní definici pojmu spotřebitel. Práva spotřebitele mohou být chráněna na základě i více právních předpisů najednou (§ 3016) – princip kumulace právní ochrany spotřebitele.

Komunitární právo

Komentované ustanovení vymezilo spotřebitele shodně s komunitárním právem, "zejména pokud jde o úpravu směrnic 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, 87/577/EHS o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory, 97/7/ES o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavíraných na dálku a dalších".2

Důvod existence pojmu spotřebitel

"Východiskem spotřebitelské ochrany je názor, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a lepší dostupnost právních služeb a konečně možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Pro takové vztahy je charakteristické, že podnět ke smluvnímu jednání pochází zpravidla od dodavatele, přičemž spotřebitel není na smluvní ujednání připraven, při kontraktaci je využíván moment překvapení a nezkušenosti spotřebitele, v případě prodeje na obchodních prezentacích je u něj navíc vyvolán pocit vděčnosti za poskytnuté doprovodné služby spojené s prezentací, které se spotřebitel může snažit kompenzovat snahou vyhovět nabídce dodavatele, spotřebitel často nemá na místě samém možnost porovnat jakost a cenu nabídky s jinými nabídkami atd. Společným znakem právní úpravy spotřebitelských smluv je tedy snaha cestou práva vyrovnat tuto faktickou nerovnost, a to formou omezení autonomie vůle."(Nález Ústavního soudu ČR I.ÚS 1930/11 ze dne 10. 1. 2012)

Definiční znaky

Definice spotřebitele obsažená v komentovaném ustanovení obsahuje tyto definiční znaky:

  1. spotřebitelem může být jen člověk,
  2. spotřebitel uzavírá smlouvu nebo jinak jedná s podnikatelem,
  3. spotřebitel tak činí mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání.

Spotřebitelem může být jen člověk

Ad a) Definici spotřebitele může naplnit pouze člověk (přirozená osoba). Právnické osoby nemohou být za spotřebitele označeny.

"Nelze připustit např. analogickou aplikaci spotřebitelského práva, které je explicitně

Nahrávám...
Nahrávám...