dnes je 19.2.2025

Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2910 - Porušení zákona

13.7.2014, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4.3.1.2.1.2
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2910 - Porušení zákona

Mgr. Jan Šmíd

Porušení zákona

Dosavadní právní úprava

Problematika odpovědnosti za škodu byla samostatně upravena jak v ObčZ, tak i v ObchZ (vlastní právní úpravu obsahoval i zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce). ObčZ, na rozdíl od NOZ, nerozlišoval, zda škůdce odpovídal za škodu způsobenou porušením smluvní či zákonné povinnosti (srov. § 420 ObčZ). Oproti tomu právní úprava obsažená v ObchZ rozlišovala mezi tím, zda na straně škůdce vznikla odpovědnost za škodu pro porušení povinnosti ze závazkového vztahu (viz § 373 ObchZ, podle něhož platilo: "Kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost.“), nebo pro porušení povinnosti stanovené "tímto zákonem“ (k tomu viz § 757 ObchZ, podle něhož platilo: "Pro odpovědnost za škodu způsobenou porušením povinností stanovených tímto zákonem platí obdobně ustanovení § 373 a násl.“). I z textace § 757 ObchZ je však patrné, že v důsledku nebylo mezi aplikací § 373 ObchZ a § 757 ObchZ rozdílu.

Judikát


Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 379/2001 ze dne 25. března 2003

Podle ustanovení § 420 ObčZ. v rozhodném znění (tj. v roce 1992) platilo (a platí), že každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti (odstavec 1). Škoda je způsobena právnickou osobou anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena (odstavec 2). Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil (odstavec 3).

K základním předpokladům odpovědnosti za škodu ve smyslu posledně cit. ustanovení patří: 1) protiprávní úkon, 2) vznik škody, 3) příčinná souvislost mezi protiprávním úkonem a vznikem škody (kausální nexus) a 4) zavinění. První tři předpoklady jsou objektivní povahy, čtvrtý povahy subjektivní. Právní teorie i soudní praxe pak první z označených předpokladů, tedy protiprávní úkon, standardně vykládá jako projev lidské vůle (úkon), ať již komisivní nebo omisivní, který je v rozporu s objektivním právem (někdy se též hovoří o úkonu, který zasahuje do subjektivních práv jiné osoby). Přitom není rozhodné, vyplývá-li porušená právní povinnost ze smlouvy, nebo jde-li o povinnost mimosmluvní – zákonnou (srov. např. Knapp, V. a kol.: Občanské právo hmotné, svazek II., vydání první, Codex Praha 1995, str. 316–321, nebo Bičovský, J. – Holub, M.: Náhrada škody podle občanského obchodního, pracovního a správního práva, Linde Praha a. s. 1995, str. 26–30).
Povinnost k náhradě škody podle NOZ

Jak již bylo uvedeno, NOZ odstraňuje duplicitu právní úpravy odpovědnosti za škodu, když tato byla před 1. 1. 2014 obsažena jak v ObčZ, tak i v ObchZ (nyní ponecháváme stranou právní úpravu obsaženou v jiných právních předpisech, např. v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce). Na druhou stranu NOZ zavádí novou duplicitu (v ObčZ neobsaženou), když rozlišuje mezi náhradou škody způsobené porušením povinnosti stanovené zákonem a mezi náhradou škody způsobené porušením povinnosti smluvní.

Neoprávněný zásah do absolutního práva poškozeného

Komentované ustanovení NOZ upravuje tzv. obecnou odpovědnost za škodu (stejně jako např. § 2909 NOZ, případně § 2912 NOZ). Podle první věty komentovaného ustanovení lze dovodit, že pro vznik povinnosti k náhradě škody způsobené na straně škůdce je třeba kumulativně splnit následující podmínky. První podmínkou je vznik škody na straně poškozeného. Druhou podmínkou je porušení povinnosti stanovené zákonem. Další podmínkou je, že porušení povinnosti musí být zaviněné. O zaviněné porušení takové povinnosti se bude jednat tehdy, pokud škůdce povinnost poruší z nedbalosti (přičemž nedbalost se presumuje, viz § 2911 NOZ), případně úmyslně (úmysl je však třeba prokázat).

NOZ vlastní definice jednotlivých forem zavinění neobsahuje (stejně tak je neobsahoval ani ObčZ), proto je třeba nahlédnout do příslušných ustanovení TZ, která definice jednotlivých forem zavinění obsahuje, a tato následně

Nahrávám...
Nahrávám...