dnes je 25.9.2022

Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2925

25.5.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4.3.1.2.2.1.6
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2925

Mgr. Zdenka Vopěnková

[Škoda způsobená provozem zvlášť nebezpečným]

Obecný úvod

Komentované ustanovení navazuje na dřívější právní úpravu odpovědnosti za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným obsaženou v § 432 ObčZ. Zatímco však dřívější § 432 ObčZ konkrétní podmínky odpovědnosti neupravoval (konstatoval pouze, že za škodu z provozu zvlášť nebezpečného odpovídá provozovatel stejně jako provozovatel dopravního prostředku), v NOZ jsou již předpoklady pro vznik povinnosti vymezeny přímo v komentovaném ustanovení, aniž by bylo odkazováno na jinou skutkovou podstatu.

Stejně jako povinnost k náhradě škody z "běžné" provozní činnosti (§ 2924) je i povinnost k náhradě škody způsobené provozem zvlášť nebezpečným postavena na objektivním principu, tzn. že na straně škůdce (provozovatele) není vyžadováno zavinění ani porušení konkrétní právní povinnosti (blíže srov. komentář k § 2895). Poškozený tedy při uplatnění svého práva musí prokázat pouze tolik, že mu vznikla škoda (případně nemajetková újma) a že se tak stalo v důsledku provozu zvlášť nebezpečného. Zda provozovatel porušil nějakou zákonnou či smluvní povinnost nebo zda své povinnosti řádně plnil, nehraje roli.

Stejně jako § 2924 i komentované ustanovení umožňuje provozovateli se své povinnosti za určitých okolností zprostit. Hovoříme o tzv. liberačních důvodech a komentované ustanovení mezi ně řadí a) působení vyšší moci, b) působení vlastního jednání poškozeného a c) působení neodvratitelného jednání třetí osoby (v podrobnostech viz dále). Výčet liberačních důvodů je konečný a není možné jej rozšířit. Pokud si provozovatel a poškozený ujednají další důvody zproštění, nepřihlíží se k tomu.

Liberační důvody jsou zde ve srovnání s § 2924 upraveny přísněji. To je značný posun oproti předchozí úpravě, neboť v dříve platném ObčZ byly podmínky pro oba typy odpovědnosti (tj. za škodu způsobenou provozní činností i za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným) stanoveny v podstatě shodně.1 To vedlo k tomu, že v praxi bylo ustanovení o odpovědnosti za provoz zvlášť nebezpečný využíváno spíše výjimečně, neboť pro poškozeného neměla jeho aplikace oproti aplikaci ustanovení o škodě z běžné provozní činnosti žádnou přidanou hodnotu.

Předpoklady vzniku povinnosti k náhradě škody

Aby bylo možné dovodit povinnost provozovatele podle komentovaného ustanovení, musejí být naplněny následující předpoklady:

  1. existence škodní události mající původ v provozu zvlášť nebezpečného závodu nebo jiného zvlášť nebezpečného zařízení,
  2. vznik škody, resp. újmy,
  3. příčinná souvislost mezi a) a b).

Existenci výše uvedených předpokladů musí tvrdit a prokázat poškozený. Existenci liberačního důvodu musí naopak tvrdit a prokazovat provozovatel, který se chce své povinnosti zprostit.

Ad a) Pojem provozu zvlášť nebezpečného

Komentované ustanovení výslovnou definici provozu zvlášť nebezpečného neobsahuje. Oproti předchozí právní úpravě však vyjmenovává alespoň určité rysy, které takový provoz charakterizují, když stanoví, že provoz je zvlášť nebezpečný, nelze-li předem rozumně vyloučit možnost vzniku závažné škody ani při vynaložení řádné péče. Zároveň ve třetím odstavci zakotvuje vyvratitelnou právní domněnku (má se za to), že provoz je zvlášť nebezpečný, pokud se provozuje továrním způsobem nebo pokud se při něm výbušná nebo podobně nebezpečná látka používá nebo se s ní nakládá. Nutno zdůraznit, že nezbytným znakem provozu zvlášť nebezpečného není výdělečnost (na rozdíl od § 2924).

Výše uvedené vymezení obsahuje hned několik znaků, jejichž obsah je zatím nejasný a které teprve bude muset vyložit rozhodovací praxe. Jde zejména o pojmy "závažná škoda", "řádná péče", "tovární způsob" a "nebezpečná látka". K pojmům "závod" a "jiné zařízení" srov. výklad k § 2924.

Lze předpokládat, že při posuzování otázky, zda je ten který závod či zařízení provozem zvlášť nebezpečným, budou soudy i nadále vycházet ze závěrů formulovaných v dosavadní judikatuře. Ta provoz zvlášť nebezpečný definovala jako lidmi organizovanou činnost opakovaného charakteru, která se vyznačuje tím, že při ní "dochází k využívání takových technických prostředků či přírodních sil, pro které je typické, že i při zachování veškeré potřebné péče a s využitím všech poznatků vědy a techniky nejsou plně ovladatelné a kontrolovatelné, takže z procesu jejich využití hrozí pro okolí zvýšené a zpravidla přímé nebezpečí vzniku závažných škod".2

Zvlášť nebezpečnými provozy jsou tedy zejména provozy, kde se pracuje s výbušninami a třaskavinami, provozy s únikem zvlášť nebezpečných látek (jedů, plynů atd.), provozy v hlubinných dolech, hutích a lomech, ropovody, provozy v elektrárnách a plynárnách, provozy přehrad, provozy, kde dochází k využívání jaderné energie3 apod.

Judikatura však zároveň dovodila, že kromě takových provozů, které jsou zvlášť nebezpečné absolutně, tj. vždy a za všech okolností může být zvlášť nebezpečným i takový konkrétní provoz, "který sice obecně vzato (obvykle) zvlášť nebezpečný není, avšak v daných podmínkách není plně ovladatelný z hlediska následků, které může vyvolat, a je tak zdrojem zvýšeného nebezpečí vzniku vážných škod ve svém okolí" (NS 25 Cdo 972/2000).

Vrchní soud v Praze tak např. došel k závěru, že za určitých podmínek může být provozem zvlášť nebezpečným říční jez (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 6 Cdo 52/94). V daném případě jez způsoboval zanášení říčního koryta, čímž docházelo ke zvýšení vodní hladiny a v důsledku toho i k pravidelným, po několik desítek let opakujícím se záplavám okolních pozemků. Vzhledem k tomu, že jez nebyl opatřen žádným zařízením, kterým by bylo možné ovlivnit průtok při vyšších stavech vody, nebyly tyto vedlejší účinky provozu jezu plně ovladatelné, a jez tedy představoval permanentně zvýšené riziko pro své okolí.

V jiném případě zase Nejvyšší soud dovodil, že provozem zvlášť nebezpečným může být i provoz dopravních prostředků, jestliže jsou s ním spojeny pravidelné a opakované průjezdy těžkých stavebních a nákladních mechanismů způsobující nadměrné zatížení pozemní komunikace, která tomu není uzpůsobena (NS 25 Cdo 92/2009). Běžný provoz dopravních prostředků však provozem zvlášť nebezpečným zpravidla nebude.

Platí tedy, že pojem zvlášť nebezpečný závod je pojem relativní, který je třeba vykládat vždy vzhledem ke konkrétním okolnostem. Tentýž druh provozu může být v určité konkrétní situaci posouzen jako zvlášť nebezpečný, zatímco v jiné situaci nikoliv.

Ad b) Vznik škody

Komentované ustanovení výslovně hovoří pouze o tom, že provozovatel nahradí "škodu", tedy majetkovou újmu (stejně to činí i u všech dalších zvláštních skutkových podstat obsažených v § 2920 až § 2950). Vedle povinnosti k náhradě majetkové újmy (škody) však provozovatele stíhá i povinnost k náhradě újmy nemajetkové, a to tam, kde to zákon výslovně stanoví (srov. § 2894). Přesnější je tedy hovořit o povinnosti k náhradě újmy (majetkové i nemajetkové), a nikoliv pouze škody.

Povinnost odčinit nemajetkovou újmu zákon škůdci ukládá zejména v případě zásahu do přirozených práv člověka (§ 2956 ve spojení s § 81), tedy typicky v případě zásahu do práva na ochranu života či zdraví. NOZ ale mezi přirozená práva člověka nově řadí také právo na život v příznivém životním prostředí (srov. § 81). Pokud tedy v důsledku provozu zvlášť nebezpečného dojde ke zhoršení kvality životního prostředí (což nebude výjimkou, neboť škoda způsobená provozem zvlášť nebezpečným má velmi často podobu ekologické škody), budou se moci lidé zasažení touto skutečností domáhat po provozovateli odčinění takto způsobené újmy.

Ad c) Příčinná souvislost

Předpokladem vzniku povinnosti provozovatele podle komentovaného ustanovení je, že způsobená újma vznikla v důsledku působení zdroje zvýšeného nebezpečí. Jinými slovy, je třeba, aby způsobená újma měla původ v povaze zvlášť nebezpečného provozu, tj. v jeho charakteristických rizikových vlastnostech.

Toto pojetí zůstává stejné jako podle předchozí právní úpravy a můžeme tedy vyjít z dosavadní judikatury. Ta k problematice příčinné souvislosti uvádí následující: "Předpokladem odpovědnosti za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným je, že škoda vyplývá ze samotné povahy provozu a že skutečně byla vyvolána zvlášť kvalifikovanou událostí. Uvedená podmínka je splněna, jestliže se projevily zvláštní vlastnosti provozu, kterými se projevuje v okolním světě jeho nebezpečnost a které jsou zároveň objektivně způsobilé vyvolat škodu u třetích osob. Je-li mezi vzniklou škodou, jejíž náhrada je požadována, a povahou provozu (jeho nebezpečností) příčinná souvislost, je to důvodem vzniku objektivní odpovědnosti podle § 432 ObčZ" (NS 23 Cdo 454/2012)

Pokud tak např. v závodě na výrobu výbušnin dojde k prolomení střechy v důsledku náporu sněhu a ke zranění osob, nebude se jednat o újmu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným. Škodní událost totiž nebyla způsobena nebezpečnými vlastnostmi provozu (tj. zvýšeným rizikem výbuchu či požáru), ale okolností, která s těmito nebezpečnými vlastnostmi nesouvisela. Provozovatele tak nebude stíhat povinnost k náhradě škody podle komentovaného ustanovení, jeho případná povinnost k náhradě škody podle obecných ustanovení však nebude dotčena.

Liberační důvody

Provozovatel se může povinnosti k náhradě škody zprostit, pokud prokáže, že:

  • škodu způsobila zvnějšku vyšší moc,

  • škodu způsobilo vlastní jednání poškozeného,

  • škodu způsobilo neodvratitelné jednání třetí osoby.

Vyšší moc (vis maior) je právní teorií charakterizována jako mimořádná, nepředvídatelná a neodvratitelná překážka4 nezávislá na vůli škůdce (hovoří se také o tzv. kvalifikované náhodě). K tomuto pojetí se hlásí i soudní praxe, která vyšší moc vymezuje jako "vnější událost, kterou není možné za daných podmínek ani při vynaložení veškerého úsilí nikým odvrátit vzhledem k její mimořádnosti a nepředvídatelnosti". (NS 25 Cdo 2911/2006)

Pojem "vyšší moc" tedy významově de facto odpovídá pojmu "neodvratitelná událost nemající původ v provozu", která byla uvedena jako liberační důvod u škody z provozní činnosti podle § 420a odst. 3 ObčZ. K závěru o totožnosti obou pojmů došel i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí 23 Cdo 454/2012, ve kterém uvedl: "Neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu je okolnost, která objektivně nemá svůj původ uvnitř provozu a která nesouvisí s organizací,

Nahrávám...
Nahrávám...