dnes je 18.4.2024

Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2927

1.12.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4.3.1.2.2.2.1
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2927

JUDr. Monika Schön, Ph.D.

[Škoda způsobená provozem dopravního prostředku]

Ustanovení § 2927 NOZ reaguje na riziko vzniku škody při provozování dopravního prostředku způsobené vlastní povahou provozu dopravních prostředků. Reflektuje, že dopravní prostředky mají zvýšené nároky na ovládání, pohybují se zpravidla vyšší rychlostí a představují zvýšené riziko vzniku škod pro přepravované osoby a věci, případně okolí [srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2053/2005 (Rc 15/2008)]. Vyjma vyšší rychlosti dopravního prostředku jsou dalšími faktory ovlivňujícími vznik a rozsah škody omezená ovladatelnost dopravního prostředku, omezená kontrola nad bezprostředním okolím, použití tvrdých a pevných materiálů aj.1

Právní úprava v NOZ navazuje na předchozí (úprava odpovědnosti v § 427 ObčZ, úprava liberačních důvodů v § 428 ObčZ); odlišné je pouze vymezení dopravních prostředků, k nimž se odpovědnost vztahuje (srov. § 427 odst. 2 ObčZ a § 2927 odst. 1). Kontinuitu konstatuje též důvodová zpráva. V mnohém lze proto čerpat ze závěrů judikatury vztahující se k předchozí právní úpravě.

Odpovědnost za škodu způsobenou zvláštní povahou provozu dopravního prostředku je konstruována jako objektivní, tedy nevyžaduje zavinění. Provozovatel se nicméně může odpovědnosti zprostit za podmínek uvedených ve druhém odstavci (liberační důvody).

Úprava v § 2927 není lex specialis ve vztahu k obecné úpravě (§ 2910 a násl.), a proto nevylučuje použití obecné úpravy. Svojí konstrukcí vystavenou na objektivním základu dopadá § 2927 na provozovatele bez ohledu na zavinění a bez ohledu na porušení povinnosti, zatímco obecná úprava naopak zavinění a porušení povinnosti vyžaduje. V konkrétní věci proto může dojít k souběhu obecné odpovědnosti podle § 2910 a násl. (odpovědnou za škodu bude osoba, která vlastním zaviněním porušila povinnost stanovenou zákonem) a odpovědnosti provozovatele podle § 2927 (ve vztahu k předchozí úpravě shodně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4373/2010).

Dopravní prostředek

Dopravním prostředkem je podle judikatury Nejvyššího soudu nutno rozumět zařízení, které slouží k dopravě. Za dopravní prostředek je tak nutno považovat nejenom klasické prostředky (typicky automobil, vlak, autobus, letadlo, tramvaj, metro apod.), ale též výtahy, lanové dráhy či lyžařské vleky.2 Za dopravní prostředek lze ve smyslu § 2927 považovat též pohyblivé schody, pohyblivé chodníky apod.3

Zvláštním případem jsou zařízení, která jsou primárně určena k jinému účelu než dopravě, nicméně je současně k dopravě použít lze, typicky pracovní stroje (např. bagry). Jestliže jsou tato zařízení používána k účelu, k němuž jsou primárně určena (bagrování, nikoliv doprava), pak se – v případě vzniku škody – neuplatní odpovědnost podle § 2927. Jestliže však dojde ke škodě při přemísťování takového zařízení z jednoho místa na jiné vlastní motorickou silou (zařízení je použito k dopravě), může být dána odpovědnost podle § 2927.4

Z § 2927 odst. 1 lze dovodit, že zákonodárce člení dopravní prostředky na vozidla (zřejmě dopravní prostředky provozované na pevné zemi), plavidla (zřejmě dopravní prostředky provozované na vodě) a letadla (zřejmě dopravní prostředky provozované ve vzduchu). K tomu srov. též komentář k § 2947.

Zvláštní povaha provozu

Provoz dopravních prostředků je sám o sobě spojen s možností vzniku škod, k nimž dochází bez ohledu na zavinění a bez ohledu na porušení jakékoliv právní povinnosti. Jde o provoz strojů, tj. věcí, jejichž spolehlivost a bezpečnost kolísá.

Otázkou zvláštní povahy provozu se v minulosti opakovaně zabývala judikatura zejména dovolacího soudu, jehož závěry by se daly zobecnit tak, že jde o okolnosti mající povahu ve vlastním provozu dopravního prostředku, tj. projevují se zde zvláštní vlastnosti dopravního prostředku [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3485/2016 (Rc 149/2018)]. Tyto vlastnosti se projevují jak vně, tak dovnitř (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3807/2014).

Vznik škody není vázán na pochybení na straně člověka (osoby). Jde o odpovědnost objektivní (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3807/2014).

O škodu způsobenou zvláštní povahou provozu prostředku se proto může jednat též v případě uklouznutí při vystupování z dopravního prostředku [rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 1978, sp. zn. 2 Cz 28/78 (Rc 35/1980), nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1977, sp. zn. 2 Cz 19/77], v případě škody způsobené při přistávacím manévru ultralehkého letounu [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2053/2005 (Rc 15/2008)], v případě škody způsobené pohybem eskalátorů (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 1977, sp. zn. 20 Co 31/77), v případě škody způsobené samovznícením vozidla, byť bylo dlouhodobě odstaveno (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4321/2017), či v případě škody způsobené při vystupování z lyžařské lanovky (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. 25 Cdo 282/2001) aj.

U zařízení, které je schopno jednak dopravy, jednak je určeno k jiné činnosti (pracovní stroje), je nutno rozlišovat, zda ke vzniku škody došlo v příčinné souvislosti s výkonem činnosti, k níž pracovní stroje slouží (například pohybem radlice bagru při bagrování; v tomto případě při vzniku škody nemůže jít o odpovědnosti podle § 2927), nebo při přepravě stroje jeho vlastní motorickou silou [v takovém případě by odpovědnost podle § 2927 dána být mohla; k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 25 Cdo 3125/2005 (Rc 77/2007)].

Příčinná souvislost

Za škodu provozovatel dopravy (provozovatel vozidla) odpovídá za podmínky, že byla způsobena zvláštní povahou provozu, tzn. je vyžadována příčinná souvislost mezi zvláštní povahou provozu a vznikem škody.

Základní podmínkou pro vznik odpovědnosti podle § 2927 je proto okolnost, že dopravní prostředek byl v provozu. Dopravní prostředek je v provozu nejen tehdy, když je v provozu jeho motor. Podle judikatury dovolacího soudu lze za provoz dopravního prostředku považovat též situaci, kdy vozidlo v důsledku selhání řidiče vytvoří překážku pro ostatní účastníky provozu, která pro ně představuje nebezpečí bezprostřední kolize, přičemž je zcela irelevantní, zda v rozhodnou dobu je v chodu motor takového vozidla nebo zda takové vozidlo se bezprostředně před škodnou událostí stalo nepojízdným [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3925/2013 (Rc 71/2015)]. Sama okolnost, že ke škodě došlo v době trvání přepravy (tj. je zde časová souvislost), neznamená nutně, že je dána příčinná souvislost, tj. že šlo o škodu vyvolanou zvláštní povahou dopravního prostředku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 12. 1979, sp. zn. 2 Cz 37/79).

Dopravní prostředek však není v provozu (a nemůže tedy ani vzniknout odpovědnost podle § 2927 a násl.), pokud byl odstaven [srov. též stanovisko Nejvyššího soudu SR ze dne 23. 11. 1983, sp. zn. Cpj 10/83 (Rc 3/1984), z jehož závěrů vychází dosud judikatura Nejvyššího soudu].

Příčinná souvislost mezi vznikem škody a povahou provozu dopravního prostředku není dána, dojde-li ke vzniku škody v reakci na událost, při níž došlo ke vzniku primární škody (například šok způsobený informací o smrtelném úrazu jiné osoby při dopravní nehodě způsobené zvláštní povahou provozu dopravního prostředku, u níž je odpovědnost za škodu podle § 2927 dána, není následkem zvláštní povahy provozu vozidla; srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2692/2006).

Příčinná souvislosti není dána ani tehdy, pokud výlučným důvodem pro vznik škody bylo jednání poškozeného. Není přitom rozhodné, že ke vzniku škody došlo v časové souvislosti s provozem dopravního prostředku. Nejde o liberační důvod podle § 2927 odst. 2, nýbrž o absenci příčinné souvislosti mezi vznikem škody a zvláštní povahou provozu dopravního prostředku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 25 Cdo 143/2016).

Provozovatel dopravy

Provozovatelem dopravy je osoba, jejímž předmětem činnosti je provoz dopravy osob a věcí [srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 1967, sp. zn. 5 Cz 37/67 (Rc 109/1967)]. Není při tom rozhodné, zda dopravu provozuje za úplatu, za účelem dosažení zisku, zda má k provozování dopravy veřejnoprávní oprávnění apod.,5 určující je provozování dopravy jako předmět činnosti.

Provozovatel dopravy podle § 2927 odst. 1 odpovídá vždy za škodu způsobenou zvláštní povahou provozu dopravního prostředku bez ohledu na to, kdo dopravní prostředek řídil, bez ohledu na zavinění apod. Odpovídá také bez ohledu na typ pohonu vozidla – na rozdíl od provozovatele vozidla, který podle § 2927 odst. 1 věty druhá neodpovídá v případě, že vozidlo bylo poháněno výlučně lidskou silou.

Provozovatel dopravního prostředku

Provozovatele dopravního prostředku nelze ztotožňovat s osobou vlastníka dopravního prostředku.6 U provozovatele je akcentován uživatelský vztah k dopravnímu prostředku [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1766/2012 (Rc 31/2014)]. § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích definuje provozovatele silničního vozidla jako osobu, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba. Předpokládá tedy zápis provozovatele do registru silničních vozidel.

Pouze v případě, že provozovatele nelze určit, stanoví zákon právní fikci, že je jím vlastník dopravního prostředku (srov. § 2930).

Jak již bylo shora řečeno, odpovědnost podle § 2927 je konstruována jako objektivní. Právě uvedené je nutno zohlednit též v případech pronájmu dopravního prostředku, jeho výpůjčky, výprosy apod. Za škodu podle § 2927 odpovídá provozovatel, bez ohledu na to, kdo dopravní prostředek řídil a kdo byl jeho vlastníkem. Tím není vyloučen případný souběh s (obecnou) odpovědností řidiče dopravního prostředku, pokud na jeho straně došlo k porušení povinnosti. Může dojít též k souběhu odpovědnosti dvou či více provozovatelů (k tomu srov. § 2932).

U provozovatele dopravního prostředku je odpovědnost méně přísná než v případě provozovatele dopravy. Provozovatel dopravního prostředku neodpovídá za škodu v případě, že dopravní prostředek byl poháněn lidskou silou (srov. § 2927 odst. 1 věta druhá).

Vyloučení odpovědnosti provozovatele

Provozovatel neodpovídá za škodu, resp. není povinen k její náhradě, ve dvou specifických situacích. Zaprvé v situaci, kdy byl dopravní prostředek použit k jízdě bez vědomí nebo dokonce proti vůli provozovatele (srov. § 2929 a k tomu též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2157/2004). Zadruhé v případě předání dopravního prostředku k opravě, kdy se podle § 2928 považuje (tzn. jde o právní fikci) za provozovatele osoba, která dopravní prostředek převzala k opravě, a tato osoba pak také odpovídá v režimu § 2927.

Vyloučení liberace u obou provozovatelů

Provozovatel (dopravy či dopravního prostředku) se nemůže zprostit odpovědnosti založené podle § 2927 odst. 1, pokud škoda vznikla v důsledku okolností, které mají původ v provozu (objektivní odpovědnost bez ohledu na zavinění).

Pojem "okolnosti, které mají původ v provozu" použitý v druhém odstavci komentovaného ustanovení je užší než pojem "škoda vyvolaná zvláštní povahou provozu" použitý v prvním odstavci (ve vztahu k předchozí úpravě shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 25 Cdo 638/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 25 Cdo 5094/2009).

Podle Nejvyššího soudu lze za okolnosti mající původ v provozu považovat mj. selhání nebo nedostatek činnosti osob použitých v provozu, nedostatky či vady materiálu, a to i skryté, případně technický stav dopravního prostředku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 25 Cdo 948/2010).

Liberační důvody

Jediným případem, kdy se odpovědnosti podle § 2927 lze zprostit, je situace, kdy provozovatel nemohl škodě zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat (§ 2927 odst. 2 věta druhá). Současně však nesmí být dána podmínka vzniku škody vyvolaná okolnostmi, které mají původ v provozu. V takovém případě totiž provozovatel nemá možnost liberace [srov. první větu § 2927 odst. 2 a též judikaturu k této otázce, například rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 1968, sp. zn. 6 Co 675/67 (Rc 16/1969), v němž soud dovodil, že objektivní odpovědnost provozovatele je dána i tehdy, pokud škoda vznikla v důsledku neodvratitelného úkonu třetí osoby, v tomto případě chodce, který vstoupil do vozovky, v důsledku čehož prudce zabrzdil a zastavil autobus a došlo k úrazu cestujícího].

O situaci, kdy provozovatel nemohl škodě zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po něm požadovat, se tak může jednat pouze v případě, kdy ke škodě došlo v důsledku okolností, které nemají původ v provozu, tedy přicházejí zvenčí7 (např. přírodní živly apod.). Požadavek veškerého úsilí je třeba posuzovat objektivně (tj. ve vztahu k jakémukoliv provozovateli v obdobné situaci), nikoliv subjektivně (s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem u dotčeného provozovatele).

Povinnost tvrzení a povinnost důkazní v tomto směru podle jednoznačné dikce § 2927 odst. 2 věty druhá má provozovatel (tj. osoba, které je takové tvrzení ve prospěch).

Judikatura

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2007, sp. zn. 25 Cdo 2053/2005 (Rc 15/2008)

Dopravní prostředky představují více či méně složitá technická zařízení, s čímž jsou spojeny zvýšené nároky na jejich ovládání, pohybují se zpravidla vyšší rychlostí a vykazují proto zvýšené riziko vzniku škod pro přepravované osoby či pro okolí. Objektivní odpovědnost se spojuje právě s těmito projevy typickými pro provoz zařízení, zejména s jeho působením na okolí či dovnitř způsobem, který je výsledkem vlastností dopravního prostředku, schopného přemisťovat se z místa na místo a přepravovat přitom osoby či věci. Odpovědnost je pak vztažena nikoliv k osobě, která prostředek bezprostředně při vzniku škody ovládá (řídí), nýbrž k provozovateli. (...)

Škoda na zdraví vzniklá v průběhu vyhlídkového letu havárií ultralehkého letounu (§ 24 odst. 1 písm. e) vyhlášky č. 108/1997 Sb.) při přistávání je škodou vyvolanou zvláštní povahou provozu dopravního prostředku ve smyslu ustanovení § 427 odst. 2 ObčZ

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2015, sp. zn. 25 Cdo 3925/2013 (Rc 71/2015)

Motorové vozidlo je v provozu i tehdy, jestliže v důsledku

Nahrávám...
Nahrávám...