dnes je 28.3.2024

Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2960

10.12.2020, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4.3.1.3.2.2.3
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2960

JUDr. Monika Schön, Ph.D.

[Náklady spojené s péčí o život]

Komentované ustanovení upravuje náhradu škody, tj. majetkové újmy, k níž došlo v příčinné souvislosti s ublížením na zdraví. Škoda má charakter skutečné škody (damnum emergens), nikoli však ušlého zisku (k tomu účelu slouží např. úprava v ustanovení § 2962 a násl.). Může jít o škodu přímou (jestliže náklady vynaložil přímý, primárně poškozený) či nepřímou, reflexní (jestliže náklady vynaložila jiná osoba, sekundární poškozený).

Aktivní legitimace

Specifikem komentovaného ustanovení je vymezení kruhu aktivně legitimovaných osob tak, že právo na náhradu vzniká osobě, která náklad vynaložila. Touto osobou může být jak sama osoba, která utrpěla újmu na zdraví, tak jiná osoba, která náklad uvedený v ustanovení § 2960 vynaložila, typicky rodinný příslušník či jiná osoba blízká, může jí být též např. zdravotnické zařízení poskytující péči poškozenému [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 25 Cdo 357/2004 (R 67/2005)].

Otázkou je aktivní legitimace při náhradě za poskytnutí péče o osobu či domácnost poškozeného bez současného vynaložení finančních prostředků na tuto péči. Názory na tuto otázku byly v minulosti Ústavním a Nejvyšším soudem opakovaně revidovány (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 870/14, a nález ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 2224/15), přičemž nám známý poslední závěr Nejvyššího soudu je takový, že v případě poskytnutí pomoci osobou blízkou, a to pomoci, která přesahuje běžnou a standardní úroveň rodinné spolupráce a solidarity, náleží nárok na náhradu přímo poškozenému, a to bez ohledu na to, zda sám osobu blízkou za poskytnutou pomoc nějak honoroval [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 786/2016 (Rc 140/2003); tyto závěry se sice vztahovaly k předchozí úpravě, tj. ustanovení § 449 odst. 3 OZ, nicméně aktuální úprava, tj. komentované ustanovení, shodně zakládá aktivní legitimaci osobě, která náklady vynaložila, proto lze legitimně očekávat totožné závěry též ve vztahu k aktuální úpravě, k tomu srov. též ustanovení § 13].

Škoda podle ustanovení § 2960

V ustanovení § 2960 upravuje typově tři kategorie škody, jež má být nahrazena: náklady léčení, náklady na péči o osobu poškozeného a náklady na péči o domácnost poškozeného. Pro všechny je společné, že jde o náklady, které nebyly hrazeny z veřejného zdravotního pojištění (v opačném případě by nešlo o majetkovou újmu), a které byly vynaloženy účelně.

Požadavek účelnosti vychází z toho, že povinnost k náhradě se má vztahovat jen k těm výdajům, které jsou potřebné ke zlepšení zdravotního stavu poškozeného, případně udržení dosažené úrovně zdravotního stavu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 1999, sp. zn. 2 Cdon 2079/97). Účelnost je judikaturou vykládána poměrně široce. Sporné byly např. náklady vynaložené osobou blízkou k návštěvě primárně poškozeného na dopravu osobním automobilem namísto využití prostředků hromadné dopravy. V rozsudku ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 4434/2011, Nejvyšší soud uvedl, že nelze apriori náklady vynaložené na jízdné osobním automobilem hodnotit jako vynaložené neúčelně, i když k dopravě mohly být použity hromadné dopravní prostředky. Přitom soud zdůraznil, že osobní automobil je běžně užívaným dopravním prostředkem, a rozvedl jeho výhody v porovnání s hromadnou dopravou. Podobně dospěl již dříve k závěru, že nelze považovat za neúčelně vynaložené náklady jízdného a cestovného spojené s péčí u lékaře, kterého si poškozený smluvně zvolí, jestliže při poskytnutí zdravotní péče u jiného lékaře mohly být výrazně nižší (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo 424/2003). S ohledem na právo poškozeného zvolit si ošetřujícího lékaře lze za účelné považovat též náklady na léčbu u poškozeným zvoleného poskytovatele zdravotní péče, ač u jiného poskytovatele by bylo možné obdobné služby zajistit za nižší náklady. Jiná situace by nastala, šlo-li by ze strany poškozeného o zneužití práva na svobodnou volbu lékaře (sledoval-li by volbou lékaře jiný cíl – zde poškození osoby povinné k náhradě škody). V takovém případě by bylo možné právo na náhradu takto vynaloženého nákladu odepřít (srov. též ustanovení § 6 a § 8).

Právo na náhradu nákladů podle ustanovení § 2960 lze přiznat teprve poté, co byly vynaloženy. Nelze je přiznat dopředu formou renty, a to přesto, že mohou vznikat průběžně (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4576/2008). Komentované ustanovení nicméně nově připouští přiznání zálohy. Ta je z povahy věci zúčtovatelná.

Náklady léčení

Těmito náklady judikatura rozumí účelně vynaložené náklady, které slouží k obnovení zdraví anebo alespoň ke zlepšení zdravotního stavu poškozeného. Takovými mohou být např. náklady na doplňky léčby, rehabilitaci, nákup léčebných či ortopedických pomůcek, to vše v rozsahu, v němž nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, dále náklady na dietní či kvalitnější stravu, ale též náklady nejbližších příbuzných spojené s návštěvami nemocného v nemocnici, pokud tyto návštěvy přispívají ke zlepšení zdravotního stavu poškozeného (srov. např. závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1875/2003, či závěry Ústavního soudu v nálezu ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. IV. ÚS 444/11).

Náklady na péči o osobu, jež utrpěla újmu na zdraví, a její domácnost

Podle ustanovení § 2960 mají být nahrazeny též náklady, které byly vynaloženy na poskytovanou péči o osobu poškozeného či na péči o jeho domácnost. Tyto náklady mohou být vynakládány nejen za účelem zlepšení zdravotního stavu, ale též k udržení již dosaženého zdravotního stavu, případně ke zmírnění postupu jeho zhoršování. Při péči o domácnost se jedná o pomoc s běžnými záležitostmi (nákupy, úklid, vaření aj.), jež si poškozený v důsledku újmy na zdraví nemůže obstarávat sám.

Ačkoli dřívější právní úprava výslovně náklady na péči o osobu a domácnost poškozeného nezmiňovala, judikatura povinnost k jejich náhradě dovodila [srov. například rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 31 Cdo 1778/2014 (Rc 44/2015)]. Výslovnou právní úpravu lze nicméně vítat s ohledem na právní jistotu.

Otázkou, zda, komu a v jakém rozsahu nahrazovat náklady osobní péče o poškozeného, jestliže je tato péče poskytována bezúplatně osobou blízkou (zpravidla členem domácnosti), se v minulosti opakovaně zabývala judikatura. V rozsudku ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 31 Cdo 1778/2014 (Rc 44/2015), Nejvyšší soud dovodil, že zajišťují-li péči o poškozeného osoby blízké, je nárok dán za podmínky, že rozsah jejich činnosti převyšuje míru únosnou pro běžnou lidskou a rodinnou solidaritu a vymyká se běžné rodinné spolupráci a přirozené bezplatné péči. K aktivní legitimaci srov. shora.

Výše náhrady nákladů na péči o osobu a domácnost poškozeného

Při úvaze o výši škody, již je třeba nahradit podle ustanovení § 2960, je třeba přihlédnout k tomu, zda byl poškozenému vyplácen v rámci systému sociálního zabezpečení příspěvek z důvodu potřeby pomoci jiné fyzické osoby při péči o jeho vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1451/2013, rozsudek ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 179/2018, či rozsudek ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 3157/2018).

K výši náhrady potom Nejvyšší soud dovodil, že při poskytování osobní péče rodinnými příslušníky (osobami blízkými) lze vycházet podpůrně též z ocenění přiznávaného zaměstnancům pečovatelské služby podle vyhlášky č. 505/2006 Sb., nelze však bez dalšího vyjít z částek odvozených od profesionální sféry (je nutno zohlednit odlišnost v péči poskytované profesionálem a osobou blízkou, další odlišnosti v podobě nákladů profesionála apod.). V této otázce Nejvyšší soud připustil výši náhrady stanovenou úvahou soudu podle ustanovení § 136 OSŘ, která se opírala o úvahu o minimální mzdě podle nařízení vlády č. 567/2006 Sb., kterou by musel poškozený zaplatit potřebnému počtu pečovatelů pracujících na úvazek odpovídající době či úkonům k provedení nezbytných činností péče o jeho osobu [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6061/2016 (Rc 126/2019)].

Judikatura

Nález Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. IV. ÚS 444/11

Náklady vynaložené v souvislosti s léčením judikatura obecných soudů chápe jako účelně vynaložené náklady, které slouží k obnovení zdraví anebo alespoň ke zlepšení zdravotního stavu poškozeného, mezi něž řadí náklady na doplňky léčby, rehabilitaci, nákup léčebných či ortopedických pomůcek, dietní či vydatnější stravu a na péči o poškozeného v případě jeho bezmocnosti, jakož i náklady nejbližších příbuzných spojené s návštěvami nemocného v nemocnici (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1358/2010 ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 23 Cdo 312/2010 ze dne 17. 6. 2011 a rozsudek sp. zn. 25 Cdo 682/2005 ze dne 20. 6. 2006). Přímý nárok na úhradu těchto nákladů mají i třetí osoby odlišné od poškozeného, pokud tyto náklady vynaložily, nikoli však formou renty (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4576/2008 ze dne 26. 5. 2011). Mezi uvedené náklady nelze zahrnout výdaje vzniklé zvýšením nákladů na zajištění péče o poškozeného či zajištění prací týkajících se chodu jeho domácnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2456/2008 ze dne 19. 10. 2010); osobní péče o poškozeného nepředstavuje vynaložení léčebných nákladů, ale její ocenění peněžní částkou by znamenalo odměnu za práci spojenou s péčí o poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4576/2008). Odškodnění za ztížení společenského uplatnění představuje náhradu za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti; jmenovitě se zkoumá vliv na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání

Nahrávám...
Nahrávám...