dnes je 29.3.2024

Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2969

10.12.2020, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4.3.1.3.3.1
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2969

JUDr. Monika Schön, Ph.D.

[Náhrada při poškození věci]

V ustanovení § 2969 částečně navazuje na předchozí úpravu, tj. ustanovení § 443 OZ, podle něhož se při určení výše škody na věci vycházelo z ceny věci v době poškození. Toto základní pravidlo ovšem občanský zákoník dále rozvíjí, když jednak stanoví další hlediska, k nimž má být přihlédnuto (účelně vynaložené náklady k obnovení nebo nahrazení funkce věci), a současně zvláštním způsobem sankcionuje poškození věci ze svévole či škodolibosti (srov. odst. 2 komentovaného ustanovení).

Náhrada podle ustanovení § 2969 byla pravděpodobně původně zamýšlena jako náhrada škody, tedy majetkové újmy, a to v podobě skutečné škody (damnum emergens). Tomu nasvědčuje též použití výrazu "škoda" v prvním odstavci komentovaného ustanovení. Ne zcela zřejmá je však povaha náhrady podle ustanovení § 2969 odst. 2, která sice zřejmě byla původně koncipována rovněž jako náhrada škody (tj. majetkové újmy), svou podstatou nicméně směřuje spíše k náhradě nemajetkové újmy, neboť jde o náhradu újmy způsobené poškozením věci, k níž měl poškozený zvláštní vztah. Nejde ani tak o náhradu hodnoty poškozené věci, jako spíše o náhradu imateriální újmy vzniklé v důsledku poškození věci.

Určení výše škody

Při určení výše škody se vychází z ceny věci (k pojmu věc srov. ustanovení § 489 a násl.). Cena věci je její hodnota vyjádřitelná v penězi a zásadně se určuje jako cena obvyklá, ledaže je něco jiného smluvně sjednáno nebo stanoveno zákonem (srov. ustanovení § 492 odst. 1).

Obvyklou cenou je cena reálně dosažitelná v daném místě a čase za danou věc [srov. např. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2764/99 (Rc 72/2002)]. Tato cena se určuje k okamžiku poškození věci (srov. ustanovení § 2969 odst. 1). Případný následný vývoj obvyklé ceny věci je zcela irelevantní.

Podstatný z hlediska ustanovení § 2969 odst. 1 je požadavek zohlednit to, co poškozený musí účelně vynaložit k obnovení nebo nahrazení funkce věci. Zejména u starších věcí totiž obvyklá hodnota věci může být výrazně nižší než náklady nutné na její opravu. Přiznáním náhrady škody pouze ve výši obvyklé ceny věci by se nepříznivé důsledky způsobené škody, spočívající v tom, že musí z vlastních zdrojů zaplatit rozdíl, přenášely na poškozeného. To by pak bylo nepřijatelné z hlediska obecné spravedlnosti.

Vzhledem k tomu, že občanský zákoník preferuje náhradu škody uvedením do předchozího stavu (srov. ustanovení § 2951 odst. 1 věta první), je logické, že v případě náhrady škody v penězích má být takto nahrazena nejenom obvyklá cena věci, ale případně též zohledněny náklady na její opravu. I to ovšem musí mít logický limit. Nelze požadovat po škůdci náhradu nákladů opravy věci tam, kde výrazně převyšují hodnotu věci (srov. požadavek náhrady škody uvedením do předešlého stavu, je-li to dobře možné, podle ustanovení § 2951 odst. 1).

Je otázkou, do jaké výše je akceptovatelné, aby přiznané náklady na opravu převyšovaly hodnotu věci. Jak uvádí Důvodová zpráva,1 zahraniční judikatura připouští takové převýšení do výše jedné třetiny obvyklé ceny věci. S ohledem na zřejmý úmysl zákonodárce vyjádřený v Důvodové zprávě (k tomu srov. též výkladové pravidlo v ustanovení § 2 odst. 2), dovozujeme, že stejné závěry lze dovodit též ve vztahu k ustanovení § 2969.

Po provedení opravy (uvedení do předešlého stavu) se hodnota věci může lišit od hodnoty před vznikem škody. K témuž může dojít v situaci, kdy škoda není nahrazena uvedením do předešlého stavu, ale peněžní náhradou (je-li poskytnuta relutární náhrada ve výši rovnající se ceně opravy).

Jestliže je po opravě obvyklá cena věci vyšší než před vznikem škody (jestliže by použití finanční částky přiznané na náhradě k opravě věci vedlo k navýšení obvyklé ceny věci v porovnání s její hodnotou před vznikem škody), teoreticky lze uvažovat o vzniku bezdůvodného obohacení na straně poškozeného, které by poškozený byl povinen vydat podle ustanovení § 2991. Určující při posouzení, zda k bezdůvodnému obohacení došlo či nikoli, bude existence spravedlivého důvodu k obohacení (srov. ustanovení § 2991 odst. 1). Dovozujeme, že v případech, kdy hodnota věci po opravě nepřevyšuje původní hodnotu věci výrazně, nepůjde o obohacení bezdůvodné, neboť na straně poškozeného bude k obohacení dán spravedlivý důvod (srov. též komentář k ustanovení § 2951).

Může ovšem dojít též k situaci opačné, kdy obvyklá hodnota věci po opravě bude nižší než její obvyklá cena před vznikem škody. Typickým příkladem je havarovaný osobní automobil, jehož tržní (obvyklá) cena se snižuje v důsledku havárie, byť byla provedena jeho oprava. V takovém případě Nejvyšší soud dovodil, že skutečnou škodou je též snížení obvyklé hodnoty vozidla, a to v rozsahu rozdílu mezi obvyklou hodnotou vozidla před vznikem škody a po provedení opravy. V tomto rozsahu je škůdce – nad rámec provedené či zaplacené opravy - škodu povinen také nahradit [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2782/2017 (Rc 8/2019)].

Jestliže škoda spočívá ve zničení věci, je výše škody dána obvyklou hodnotou věci před poškozením, od níž se odečítá hodnota použitelných zbytků; nelze vycházet z hodnoty nové věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 25 Cdo 2818/2015). V případě škody spočívající ve ztrátě věci je pak obdobně výše škody dána hodnotou věci před poškozením (ztrátou).

Daň z přidané hodnoty

Jestliže jsou poškozenému za provedení opravy věci vyúčtovány náklady včetně DPH, je DPH, kterou poškozený takto zaplatí, součástí výše škody. Jde o výdaj poškozeného, který je škůdce povinen nahradit.

O jinou situaci se však jedná tehdy, je-li sám poškozený plátcem DPH a uplatnil-li nebo mohl uplatnit u správce DPH odpočet na vstupu u konkrétního přijatého zdanitelného plnění (opravy). Jde o situaci, kdy poškozený je plátcem

Nahrávám...
Nahrávám...