dnes je 31.1.2023

Input:

Obecná úprava

2.1.2023, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.2.4.1
Obecná úprava

JUDr. Jarmila Štefek, Mgr. Mgr. Radana Burešová

Právní úprava spotřebitelských smluv je v NOZ upravena v § 1810 až 1867 NOZ. Až na výjimky se téměř ve všech případech jedná o kogentní ustanovení, což znamená, že si smluvní strany nemohou sjednat vzájemnou úpravu práv a povinností odchylně, ledaže by byla příznivější ve prospěch spotřebitele. Uvedená ustanovení se člení na tři oddíly:

  • obecná ustanovení,

  • uzavírání smluv distančním způsobem a závazky ze smluv uzavíraných mimo obchodní prostory, včetně smluv o finančních službách,

  • dočasné užívání ubytovacího zařízení a jiné rekreační služby.

Ochrana spotřebitele je dále upravena zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jakož i v prováděcích vyhláškách k NOZ.

Pojem "spotřebitelské smlouvy"

Spotřebitelská smlouva není smluvním typem (jako např. smlouva kupní, smlouva o dílo apod.). Spotřebitelská smlouva je každá smlouva, kterou se spotřebitelem coby slabší stranou uzavírá podnikatel (v terminologii zákona o ochraně spotřebitele "prodávající") coby strana silnější. Právě z důvodu nerovnosti v postavení smluvních stran smlouvy poskytuje zákon slabší straně, spotřebiteli, větší ochranu, a to např. tím, že spotřebitel musí být před uzavřením smlouvy řádně informován o určitých skutečnostech týkajících se podnikatele, nabízené služby či výrobku, jakož i tím, že jsou značně posílena práva spotřebitele na odstoupení od smlouvy.

V případě pochybností o výkladu smlouvy se má použít výklad pro spotřebitele nejpříznivější (§ 1812 NOZ).

Ochrana spotřebitele v evropském právu

Základ ochrany spotřebitele vychází z evropského práva. Stěžejním unijním předpisem je směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU o právech spotřebitelů a směrnice Rady 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. První z těchto směrnic představuje základní unijní sekundární předpis na ochranu spotřebitelů. Směrnici musel každý členský stát zcela implementovat do svého právního řádu do konce roku 2013. V případě, že by směrnice do stanovené doby implementována nebyla, je každý oprávněn dovolat se znění směrnice u soudu přímo. Česká republika ustanovení této směrnice implementovala již do ObčZ a poté do NOZ, čímž svoji implementační povinnost splnila.

Obě uvedené směrnice byly naposledy pozměněny tzv. modernizační směrnicí 2019/2161, k jejíž transpozici v České republice se zpožděním došlo zákonem č. 374/2022 Sb., s účinností od 6. ledna 2023.

Definice spotřebitele a podnikatele

Podle § 419 NOZ se spotřebitelem rozumí každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 420 a § 421 NOZ se podnikatelem rozumí osoba, která samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku. Pro ochranu spotřebitele se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

Právnická osoba nemůže být spotřebitelem.

Základní informační povinnost podnikatele

Před uzavřením jakékoliv spotřebitelské smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku, je podnikatel povinen sdělit spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku, následující informace v souladu s § 1811 odst. 2 NOZ:

  • údaje o své totožnosti, adresu sídla, telefonní číslo a, existuje-li, pak adresu pro doručování elektronické pošty,

  • označení zboží nebo služby a popis jejich hlavních vlastností v rozsahu odpovídajícím použitému prostředku komunikace a povaze zboží nebo služby,

  • celkovou cenu zboží nebo služby včetně všech daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, a pokud povaha zboží nebo služby neumožňuje tuto cenu rozumně určit předem, způsob jejího výpočtu,

  • způsob platby a způsob a čas dodání nebo plnění a případně pravidla vyřizování stížností,

  • náklady na dodání, a pokud tyto náklady nelze stanovit předem, údaj, že mohou být dodatečně účtovány,

  • údaj o existenci práv z vadného plnění, případně také o záruce za jakost, poprodejním servisu a jejich podmínkách,

  • údaj o době trvání závazku a podmínky ukončení závazku, má-li být smlouva uzavřena na dobu neurčitou, nebo má-li být závazek automaticky prodlužován,

  • údaje o funkčnosti digitálního obsahu, služby digitálního obsahu a věci s digitálními vlastnostmi, včetně technických ochranných opatření,

  • údaje o možnosti digitálního obsahu, služby digitálního obsahu a věci s digitálními vlastnostmi fungovat společně s technickým a programovým vybavením, které se obvykle s digitálním obsahem, službou digitálního obsahu a věcí s digitálními vlastnostmi téhož druhu používá, aniž je zapotřebí je převést (kompatibilita), nebo s jiným technickým a programovým vybavením, než které se obvykle s digitálním obsahem, službou digitálního obsahu a věcí s digitálními vlastnostmi téhož druhu používá (interoperabilita), které jsou podnikateli známy nebo u nichž lze rozumně očekávat, že by mu mohly být známy.

Smyslem informační povinnosti je poskytnout spotřebiteli dostatečné informace, na základě kterých může učinit rozhodnutí o koupi výrobku či služby, aniž by se jednalo o unáhlené rozhodnutí. Povinnost sdělit uvedené informace neplatí v případě, že tyto skutečnosti vyplývají ze souvislostí (např. při prodeji zboží v obchodě, kde o vystaveném zboží není pochyb, tj. spotřebitel vidí informace o jeho funkci, ceně a současně jsou přiloženy záruční podmínky).

Výjimky z informační povinnosti

Podle § 1811 odst. 3 NOZ se informační povinnost nevztahuje na smlouvy:

  • uzavírané za účelem vyřizování záležitostí každodenního života, pokud má dojít k vzájemnému plnění bezprostředně po jejím uzavření,

  • o zájezdu,

  • o finanční službě,

  • o přepravě osoby a

  • o dočasném užívání ubytovacího zařízení a jiných rekreačních službách podle § 1852 NOZ.

Zneužívající ujednání

Zneužívající jsou taková ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty

Nahrávám...
Nahrávám...