Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2099

Právní úpravu práv z vadného plnění nepřevzal NOZ z dosavadního občanského zákoníku, ale převážně z obchodního zákoníku, byť s určitými modifikacemi, díky nimž je úprava srozumitelnější a jednodušší, bez ustanovení, která se pro praxi ukázala být nadbytečná.

Rozdíl oproti dosavadní úpravě

Úvodem považujeme za užitečné provést menší exkurs do úpravy předcházející novému občanskému zákoníku, abychom se tak lépe orientovali ve změnách. Podle dosavadní úpravy bylo nutné nejprve určit, zda se použije úprava obchodního či občanského zákoníku.

Právní úprava obchodního zákoníku se použila v případě, že kupní smlouvu uzavřeli dva podnikatelé, oba jednající v rámci své podnikatelské činnosti (ať se jednalo o případ, kdy stavební firma nakoupila kancelářské potřeby pro své zaměstnance, nebo o případ, kdy stavební firma nakoupila stavební materiál potřebný pro realizaci zakázky pro svého zákazníka, kterému staví dům).

Právní úprava občanského zákoníku se potom použila jednak pro kupní smlouvu, kterou mezi sebou uzavřeli dva nepodnikatelé (kdy například pan Novák prodal své ojeté auto svému sousedovi panu Ptáčkovi), tak pro kupní smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem jednajícím v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem (typicky prodej v kamenném obchodě, v internetovém obchodě apod.).V rámci občanského zákoníku pak bylo dále třeba rozlišit, zda se jedná o úpravu obecnou (tj. první příklad), či zda jde o speciální ustanovení týkající se prodeje zboží v obchodě (druhý příklad). Kromě toho si smluvní strany mohly sjednat aplikaci obchodního zákoníku, i když by se na ně jinak vztahovala úprava občanského zákoníku, nicméně vždy se uplatnila ochranná ustanovení na ochranu spotřebitele, tj. byl-li jednou ze smluvních stran spotřebitel, bez ohledu na obsah smlouvy byl vždy chráněn ustanoveními občanského zákoníku, pokud pro něj byla výhodnější. Rozdíl mezi občanským a obchodním zákoníkem spočíval také v právech kupujícího z vadného plnění. Zatímco občanský zákoník upravoval zákonnou záruku za vady zboží při prodeji v obchodě, tj. kupující měl záruku a z ní vyplývající práva bez ohledu na to, zda se prodávající k něčemu zavázal či ne, obchodní zákoník rozlišoval zákonnou odpovědnost za vady a smluvní záruku, tj. podle obchodního zákoníku neměl kupující záruku ze zákona, ale musela být mezi smluvními stranami sjednána. Rozdíl v úpravách spočíval také v tom, co bylo základním kritériem pro určení nároků z vad zboží. Občanský zákoník rozlišoval vady opravitelné a neopravitelné, obchodní zákoník vady podstatné a nepodstatné.

Právní úprava

Výše uvedená dvoukolejnost dosavadní úpravy je v novém NOZ odstraněna. Rovněž v rámci NOZ však budeme muset správně hledat příslušná ustanovení, aplikace bude přesto výrazně jednodušší. Práva z vadného plnění jsou upravena jednak u obecných ustanovení závazkového práva, tj. v části čtvrté (relativní majetková práva), hlavě první (všeobecná ustanovení o závazcích), dílu 7 (zánik závazků), ustanovení § 1914 až § 1925, půjde-li o práva z vadného plnění z kupní smlouvy, sáhneme k ustanovením § 2099 až § 2117, bude-li se jednat o koupi nemovitosti, pak navíc ještě ustanovení § 2129 a konečně u prodeje zboží v obchodě, kdy jde o smluvní vztah mezi podnikatelem jednajícím v rámci jeho podnikatelské činnosti a…