Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2915

Dosavadní právní úprava

Tzv. škoda způsobená více škůdci byla upravena v ustanovení § 438 ObčZ následovně: "(1) Způsobí-li škodu více škůdců, odpovídají za ni společně a nerozdílně. (2) V odůvodněných případech může soud rozhodnout, že ti, kteří škodu způsobili, odpovídají za ni podle své účasti na způsobení škody.“ Institut tzv. solidární odpovědnosti za škodu sloužil zejména ke zvýšení ochrany práv poškozených osob, které uplatněním institutu solidární odpovědnosti měly možnost uspokojit své pohledávky z titulu odpovědnosti za škodu u více osob. Obdobné ustanovení o solidární odpovědnosti obsahoval § 383 ObchZ. Toto ustanovení mělo na rozdíl od ustanovení § 438 ObčZ dispozitivní povahu.

 NahoruJudikáty

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 216/2000 ze dne 22. srpna 2002

Škoda na zdraví je v příčinné souvislosti i s protiprávním jednáním těch členů skupiny škůdců, kteří sice na poškozeného bezprostředně fyzicky nezaútočili, avšak v domě poškozeného se podíleli na předem domluvené akci směřující k úmyslnému útoku na majetek a domovní svobodu, při němž bylo možno předpokládat i fyzický odpor napadených; společná odpovědnost všech škůdců přitom není vyloučena tím, že nelze jednoznačně určit podíl jednotlivých osob na dosažení celkového výsledku (na vzniku škody).

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1571/2012 ze dne 9. ledna 2013

Úprava ustanovení § 438 odst. 1 ObčZ vyjadřuje zásadu solidární odpovědnosti škůdců v případech společně způsobené škody s cílem prohloubit odpovědnost za protiprávní jednání a důsledně zabezpečit ochranu poškozeného. Solidární odpovědnost má poskytnout výhodnější možnosti domoci se náhrady škody pro poškozeného, který si podle svého rozhodnutí může vybrat pouze některého ze škůdců a uplatňovat vůči němu celý svůj nárok. Výjimečně je však možné v adhezním řízení použít ustanovení § 438 odst. 2 ObčZ a přiznat poškozené osobě nárok vůči jednotlivým obviněným podle jejich účasti na způsobení škody. Předpokladem takového postupu soudu je, že se uplatněním principu dělené odpovědnosti nijak neomezí nárok poškozené osoby na náhradu škody. Uvedený závěr je přitom možné učinit jen na základě výsledků dokazování k této otázce.
Úprava solidární odpovědnosti v NOZ

NOZ přebírá dosavadní úpravu solidární odpovědnosti a dále jí precizuje o některé dílčí, zákonem dosud výslovně neřešené otázky.

Úprava NOZ odstraňuje předchozí terminologickou nepřesnost ve formulaci okruhu osob odpovídajících solidárně za způsobenou škodu (újmu). Způsobení škody jako nutný předpoklad solidární odpovědnosti totiž bylo nahrazeno předpokladem existence závazku více osob k náhradě škody. Tato formulace, vycházející ze znění § 383 ObchZ, již nevyvolává žádných pochyb o tom, že osoba solidárně odpovídající s jinými za vzniklou škodu nemusí sama škodu přímo způsobit (například v případech odpovědnosti za jednání jiného podle ustanovení § 167 NOZ).

Stejně jako v úpravě ObčZ se o škodu způsobenou několika osobami jedná i tehdy, pokud je tato škoda způsobena jednáním více osob, které nepostupovaly koordinovaně.

Základní pravidlo dlužnické solidarity je nově limitováno v případech, kdy povinnost k náhradě škody (újmy) některého ze škůdců je omezena podle jiného zákona. V takovém případě se dlužnická solidarita uplatní pouze v takto omezeném rozsahu. Příkladem budiž odpovědnost zaměstnance za škodu, která je podle ustanovení § 257 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, omezena na částku rovnající se čtyřapůlnásobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance před porušením povinnosti.

Za účelem posílení pozice poškozeného v situacích, kdy došlo k několika jednáním různých osob, které je každé zvlášť způsobilé přivodit poškozenému újmu, bylo nově stanoveno, že mezi těmito potenciálními škůdci existuje pasivní dlužnická solidarita, tedy že každý z nich odpovídá poškozenému, jako by škodu způsobil sám. Předpokladem pro uplatnění tohoto pravidla je existence vysoké míry pravděpodobnosti (pravděpodobnost blížící se jistotě) škodlivosti jednání potenciálních škůdců. Tato zákonná konstrukce sdílené odpovědnosti vede k eliminaci situací, kdy poškozený, který nebyl schopen prokázat bezprostřední souvislost mezi jednotlivými konkurujícími si, v úvahu přicházejícími jednáními více potenciálních škůdců, nemohl úspěšně uplatnit svůj nárok na náhradu škody (újmy).

NOZ při úpravě výluk ze solidární odpovědnosti vychází ze základního pravidla obsaženého v dosavadní…