dnes je 3.10.2022

Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2929

1.12.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4.3.1.2.2.2.3
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2929

JUDr. Monika Schön, Ph.D.

[Neoprávněné použití dopravního prostředku]

Ustanovení § 2929 navazuje na § 2927 a je nutno jej vykládat v souvislosti s ním.

Zatímco podle § 2927 odpovídá provozovatel za škodu způsobenou zvláštní povahou provozu dopravních prostředků, § 2929 tuto odpovědnost vylučuje, resp. zmírňuje tam, kde by se jinak jevila jako příliš přísná: v případě, kdy dopravní prostředek byl použit bez vědomí či dokonce proti vůli jeho provozovatele, a kdy by jinak odpovědnost provozovatele byla dána, ačkoliv sám nijak neovlivnil použití dopravního prostředku, neměl nad jeho použitím kontrolu, a nemohl tak ani zabránit vzniku škody (vyloučením použití dopravního prostředku).

K přesunu odpovědnosti stačí splnění jedné ze dvou podmínek uvedených v § 2929, tj. použití buď bez vědomí, nebo použití proti vůli provozovatele. Není nutné splnění obou podmínek [srov. stanovisko Nejvyššího soudu SR ze dne 23. 11. 1983, sp. zn. Cpj 10/83 (Rc 3/1984)]. Naopak souhlas provozovatele udělený jakoukoliv formou (výslovný i konkludentní), a to předchozí i následný, vylučuje aplikaci § 2929, neboť pak již nejde o použití dopravního prostředku bez vědomí ani proti vůli provozovatele.

Břemeno tvrzení a břemeno důkazní z hlediska naplnění podmínek odpovědnosti za škodu je na straně poškozeného (domáhajícího se náhrady škody).

Přesun odpovědnosti a spoluodpovědnost provozovatele

V případě neoprávněného použití dopravního prostředku za škodu podle § 2927 vždy odpovídá osoba, která prostředek neoprávněně použila. Dochází tedy k přesunu odpovědnosti (samozřejmě není-li dán liberační důvod podle § 2927 odst. 2).

Současně s takovou osobou ovšem může solidárně odpovídat též provozovatel dopravního prostředku, pokud jeho použití svojí nedbalostí umožnil. Zavinění ve formě nedbalosti se vztahuje k umožnění neoprávněného použití dopravního prostředku, nikoliv ke vzniku samotné škody (u odpovědnosti podle § 2927 se ostatně zavinění vůbec nezkoumá, není podmínkou vzniku odpovědnosti).

U provozovatele může jeho nedbalostí zároveň dojít k porušení právní povinnosti [typicky pokud se řidič-provozovatel vzdálí od vozidla, aniž má možnost okamžitě zasáhnout v případě potřeby a bez náležitého zabezpečení vozidla např. jeho uzamčením, aby vozidlo nemohla použít jiná osoba, srov. stanovisko Nejvyššího soudu SR ze dne 23. 11. 1983, sp. zn. Cpj 10/83 (Rc 3/1984). V tomto případě je porušena povinnost daná § 26 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu]. Z hlediska posouzení solidární odpovědnosti podle § 2929 je nicméně porušení právní povinnosti na straně provozovatele zcela bezvýznamné, určující je jeho zavinění ve formě nedbalosti vztahující se k umožnění neoprávněného použití vozidla.

Zavinění ve formě nedbalosti NOZ nedefinuje, lze však vyjít z definice uvedené v § 16 TZ. Rovněž pro účely § 2929 tedy nedbalost je dána, jestliže provozovatel věděl, že jiná osoba může neoprávněně použít jím provozovaný dopravní prostředek, avšak bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že se tak nestane (vědomá nedbalost), případně jestliže to sice nevěděl, ale vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům to vědět mohl a měl (nevědomá nedbalost).

Je-li dáno zavinění ve formě nedbalosti (vědomé či nevědomé) u provozovatele, odpovídá provozovatel společně a nerozdílně s osobou, která dopravní prostředek neoprávněně použila (k solidární odpovědnosti srov. dále § 2915 a násl.). Není-li dáno zavinění ve formě nedbalosti u provozovatele, vzniká výlučná odpovědnost osoby, která dopravní prostředek neoprávněně použila.

Nedbalost na straně provozovatele zkoumá soud vždy ve vztahu ke konkrétním podmínkám, nikoliv obecně. Je tedy třeba zkoumat, jaká konkrétní opatření, jakou míru opatrnosti bylo možné po provozovateli spravedlivě požadovat vzhledem ke specifickým okolnostem věci.

Příklady neoprávněného použití dopravního prostředku

Typickým příkladem neoprávněného použití dopravního prostředku je použití služebního vozidla zaměstnancem k soukromým účelům bez souhlasu (bez vědomí) zaměstnavatele, případně po odcizení vozidla (použití zlodějem).

Velmi častým případem, kdy k neoprávněnému použití dopravního prostředku dochází, je použití příbuznou či spolužijící osobou, typicky dítětem. V těchto případech bývá zpravidla nejproblematičtější otázkou to, zda provozovatel umožnil použití dopravního prostředku svojí nedbalostí (a tedy odpovídá solidárně s tím, kdo prostředek neoprávněn použil) či nikoliv.

Má-li provozovatel indicie o tom, že dítě (případně jiná osoba) by se mohlo pokusit o neoprávněné použití dopravního prostředku bez jeho souhlasu a bez jeho vědomí, je třeba, aby provedl situaci adekvátní opatření, která by neoprávněnému použití dopravního prostředku měla zabránit (např. zabezpečení klíčů od vozidla, znepřístupnění vozidla v uzamčené garáži apod., vždy posuzováno hlediskem rozumného očekávání, srov. § 4 odst. 1).

Naopak nejsou-li žádné indicie o možnosti neoprávněného použití vozidla, nelze přijetí zvláštních (nadstandardních, tj. nad rámec běžné opatrnosti) opatření vyžadovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4309/2009, nebo usnesení ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4729/2008).

Vždy je nicméně nutno zachovat alespoň běžnou opatrnost. Pokud tedy rodič – byť dosud neměl žádný důvod usuzovat na to, že by jeho nezletilé dítě mohlo mít zájem o použití dopravního prostředku rodičů – nechá dopravní prostředek i klíče k němu volně přístupné dítěti, lze u něj dovodit zavinění ve formě nedbalosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 25 Cdo 214/2002).

Nahrávám...
Nahrávám...