dnes je 9.12.2022

Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2950

1.12.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4.3.1.2.2.6.5
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2950

JUDr. Monika Schön, Ph.D.

[Odpovědnost za škodu způsobenou informací či radou]

Ustanovení § 2950 je posledním z ustanovení upravujících odpovědnost za škodu ve zvláštních případech. Shodně jako předchozí ustanovení je tato odpovědnost konstruována jako objektivní, tj. nevyžaduje se zavinění (s výjimkou druhé věty) a nepřipouští ani možnost liberace.

Jako inspirační zdroj u tohoto ustanovení velmi pravděpodobně sloužila historická úprava (§ 1299 a § 1300 OZO), na historickou souvislost ostatně odkazuje též důvodová zpráva k ustanovení § 2950.

Jde o odpovědnost za škodu způsobenou informací či radou, tj. nehmotným výsledkem duševní činnosti člověka. Zákonodárce zde navazuje na § 5 odst. 1, podle něhož jde k tíži osoby, která se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu a tím dává najevo svou schopnost jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním či stavem spojena, pokud jedná bez takové odborné péče.

Komentované ustanovení je obecnou úpravou použitelnou v případě, že zvláštní právní předpis nestanoví jinak (srov. § 9 odst. 2; řada zvláštních zákonů odpovědnost upravuje, byť se obsah může překrývat pouze částečně, srov. například § 24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, § 57 NŘ a mnohé další, srov. k tomu související právní předpisy níže; ve vztahu lex specialis jsou tyto úpravy samozřejmě pouze v tom rozsahu, v němž upravují totožné).

Předpoklady vzniku odpovědnosti u odborníka

Podle první věty komentovaného ustanovení vzniká odpovědnost za škody za splnění těchto předpokladů:

a) vystupování jako odborník (přihlášení se jako příslušník určitého stavu nebo povolání k odbornému výkonu určité činnosti) – první podmínkou je vlastní prezentace (sebeprezentace) osoby jako odborníka v určité oblasti. Taková prezentace může být obecná (určená širšímu okruhu osob, např. na internetových stránkách advokát deklaruje zaměření na určité oblasti práva) nebo adresovaná konkrétní osobě (advokát tutéž informaci osobě sdělí při osobním kontaktu). Prezentace musí být taková, že v adresátovi vzbudí představu, že daná osoba je odborníkem v určité oblasti. Původcem prezentace musí být daná osoba [srov. spojení kdo se hlásí (...), nikoliv kdo je prezentován]. Srov. k tomu též komentář k § 5,

b) poskytnutí informace nebo rady v oblasti odbornosti poskytovatele informace (rady) – druhou podmínkou je poskytnutí informace nebo rady, a to v oblasti, v níž se osoba prezentuje jako odborník. Jiná je například oblast odbornosti praktického lékaře, jiná lékaře specialisty. Pro vznik odpovědnosti za škodu je rozhodující poskytnutí informace či rady v oblasti, v níž se poskytovatel prezentoval jako odborník,

c) neúplnost či nesprávnost informace, škodlivost rady – informace je poskytnuté sdělení o určitých skutečnostech. Nesprávnost spočívá v nesouladu poskytnutého sdělení s objektivní skutečností, neúplnost v absenci sdělení podstatných okolností, které mají vliv na závěr adresáta o skutečnosti. Radu lze charakterizovat jako určité doporučení správného postupu. Zatímco informace je tedy (resp. měla by být) sama o sobě konstatováním skutečnosti, rada zahrnuje určité subjektivní hodnocení, názor na správnost či vhodnost postupu, jednání adresáta,

d) za odměnu – podmínkou pro vznik odpovědnosti je dále poskytnutí informace či rady za odměnu. Je otázkou, zda odměnu zde ztotožňovat s úplatou. Již z pouhého použití pojmu odměna, ačkoliv na jiných místech zákon hovoří o úplatnosti (srov. § 1852, § 1864, § 2366 nebo § 3002), by bylo možné dovodit, že úmyslem zákonodárce (k tomu srov. výkladová pravidla v § 2) skutečně mohlo být použití termínu jiného, s odlišným významem. Na druhou stranu ovšem sám NOZ na mnohých místech používá pojem odměna ve smyslu úplata nebo protiplnění, zjevně bez snahy o odlišení od pojmu úplata (srov. například § 1208, § 2366, § 2433 a mnohé další). Logicky se v tomto směru jeví výklad F. Melzera, který s odkazem na historickou úpravu, její výklad a vývoj interpretace (kdy ve vztahu k § 1300 OZO odborná literatura původně dovozovala, že jde o odpovědnost vznikající v souvislosti s obligačním vztahem, nikoliv však v případě, že je informace či rada poskytována jako společenská úsluha, při vyprávění, přátelském pohovoru apod., tomu odpovídala též judikatura dovolacího soudu v období první republiky, a teprve novější rakouská judikatura nepodmiňuje tuto odpovědnost existencí závazkového vztahu, ale tím, že informace či rada nebyly poskytnuty nezištně1) dovozuje, že informace (rada) je poskytnuta bez odměny tehdy, jestliže je poskytnuta nezištně,2 tj. bez jakéhokoliv osobního prospěchu (nejen úplaty, ale též jakékoliv jiné výhody) pro

Nahrávám...
Nahrávám...