dnes je 29.3.2024

Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2958

10.12.2020, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4.3.1.3.2.2.1
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2958

JUDr. Monika Schön, Ph.D.

[Náhrada při ublížení na zdraví]

V ustanovení § 2958 zákonodárce konstatuje tři kategorie újem, k nimž může dojít při ublížení na zdraví, a to bolest, další nemajetkové újmy a ztížení společenského uplatnění. Zatímco náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění znala též předchozí právní úprava (srov. ustanovení § 444 OZ), zcela nově je zde zařazena kategorie "další nemajetkové újmy", žel, aniž by zákonodárce tento pojem definoval.

Dalším zjevným rozdílem od předchozí úpravy je způsob určení výše náhrady podle ustanovení § 2958. Zatímco předchozí právní úprava (OZ ve spojení s vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb.) poměrně exaktně stanovila postup pro výpočet náhrady, současná právní úprava s odkazem na kritiku předchozí úpravy od podobného pojetí zcela ustoupila. Vyhláška č. 440/2001 Sb. byla zrušena bez náhrady (srov. ustanovení § 3080) a v komentovaném ustanovení se poměrně obecně uvádí, že náhrada má "plně vyvažovat" utrpěné bolesti a další nemajetkové újmy, že nahrazeno má být též ztížení společenského uplatnění, a že nelze-li výši náhrady "takto určit", stanoví se podle "zásad slušnosti".

Z Důvodové zprávy1 je pak patrný silně negativní vztah zákonodárce k předchozí právní úpravě a jeho víra v lepší (snad spravedlivější) posouzení a stanovení výše konkrétní náhrady v jednotlivých věcech – při zohlednění individualit – nezávislými soudy. Tato koncepce, ač se snad na první pohled jeví logicky, má četná úskalí.

V první řadě tu skutečnost, že pro soudy zákonodárce nepředkládá žádná konkrétní kritéria, jimiž by měly při rozhodování být vedeny. Při zohlednění požadavků téhož zákonodárce uvedených v ustanovení § 13 (legitimní očekávání obdobného rozhodnutí v obdobných věcech) se pak jeví jako takřka nemožné v praxi požadavkům zákonodárce uvedeným v ustanovení § 13 a § 2958 vyhovět.

Dále nelze odhlédnout od toho, že nikoli každá náhrada za ublížení na zdraví je předmětem soudního sporu. Je nepochybně řada věcí, které mohou být vyřízeny mimosoudně (a škůdce, poškozený, případně pojišťovny o to i usilují), nicméně samotná úprava v ustanovení § 2958 jim neposkytuje dostatečně konkrétní vodítko k tomu, aby si sami udělali reálnou představu a sjednali konkrétní výši náhrady. Přesnější stanovení kritérií, k nimž má být přihlédnuto, zjevně napomůže snížení počtu soudních sporů. Absence konkrétních kritérií se jako nedostatek projevuje zejména v těch věcech, v nichž – zpravidla jako vedlejší účastník na straně žalovaného - vystupují pojišťovny.

Ustanovení § 2958 se vztahuje k nemajetkové újmě, u níž je z povahy věci vyloučeno uvedení do původního stavu (restitutio in integrum). Stejně tak je vyloučeno přesné vyčíslení peněžité náhrady. Hovoří-li komentované ustanovení o náhradě plně vyvažující utrpěné bolesti a další nemajetkové újmy, nelze to vykládat jako snahu o maximalizaci částky, jež má být na náhradě vyplacena. Smyslem a účelem peněžité náhrady podle ustanovení § 2958 je alespoň zmírnit nepříznivé stavy vzniklé v důsledku škodlivého zásahu do osobnostní sféry poškozeného, případně umožnit poškozenému, aby si nemajetkovou újmu (objektivně těžko měřitelnou a na peníze nikoli exaktně převoditelnou) kompenzoval tím, že si pomocí peněžité náhrady zpříjemní či usnadní život [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018,. sp. zn. 25 Cdo 894/2018 (Rc 85/2019)].

Metodika "Nejvyššího soudu"

Za této situace - a snad též v reakci na obsah Důvodové zprávy, která v tomto směru konstatuje, že "pociťují-li někteří představitelé soudní moci potřebu tabulek, vzorců nebo klíčů speciálně pro tyto účely, nic nebrání tomu, aby se soudní praxe sama shodla na zásadách, podle nichž bude postupováno", což snad lze chápat též jako výzvu představitelům soudní moci, aby materiál sjednocující postup při stanovení výše náhrady vytvořili - byla vypracována Metodika, ne zcela přesně označovaná jako Metodika Nejvyššího soudu.2 Jejím cílem je přispět ke "spravedlivému a rozumnému výkladu" ustanovení § 2958, které samo neupravuje konkrétní kritéria pro stanovení výše náhrady, tak, aby "soudní praxe mohla dospět k vzájemně souměřitelným a zároveň předvídatelným rozhodnutím" (srov. vyjádření Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2014), tj. je zde vyzdvihován požadavek právní jistoty (jako jeden z předpokladů fungování právního státu) a požadavek rovnosti v odškodnění.

Na tvorbě Metodiky se podíleli mj. soudci Nejvyššího soudu (JUDr. Marta Škárová, JUDr. Petr Vojtek, JUDr. Robert Waltr), Společnost medicínského práva, zástupci pojistitelů a dalších právnických a lékařských profesí a řada dalších, s nimiž byla problematika konzultována v rámci různých školení, seminářů apod.3

Metodika z povahy věci nemá a nemůže mít závazný charakter, nejde o pramen práva, nicméně lze ji považovat za určité doporučení, resp. významnou aplikační pomůcku. V praxi je využívána jak soudy (i přes relativně krátkou dobu účinnosti NOZu lze vysledovat její aplikaci dovolacím soudem, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 6 Tdo 1791/2016), tak, pokud je nám známo, při mimosoudním vyřízení věci (postup podle Metodiky je obecně akceptován pojišťovnami, což je nepochybně ovlivněno tím, že Metodika byla vytvořena širokým okruhem subjektů a je také takto obecně akceptována). Považujeme ji proto za relevantní podklad pro určení konkrétní výše náhrady podle ustanovení § 2958 a dále z ní vycházíme.

Bolestné

Pojem bolest občanský zákoník používá, avšak nedefinuje. V pracovním právu je bolest definována jako tělesné a duševní strádání způsobené poškozením zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, včetně stresu, obtíží a psychických symptomů obvykle doprovázejících poškození zdraví, a léčení a odstraňování následků poškození zdraví včetně komplikací vzniklých v přímé příčinné souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (srov. definici uvedenou v ustanovení § 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění; zdůrazňujeme ovšem, že tato definice je použitelná výlučně pro účely uvedeného nařízení).

Z tohoto širokého pojetí, kdy pojem bolesti zahrnuje jak vlastní fyzickou bolest, tak s ní u běžného člověka zpravidla spojené psychické strádání, vychází též Metodika, podle níž je smyslem bolestného (pretium doloris) "odškodnit" nejenom samotný bolestivý stav, ale i určitou míru nepohodlí, stresu a obtíží spojených s utrpěnou újmou na zdraví, to vše v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí a obvykle doprovázejí stavy popsané v jednotlivých položkách uvedených v Metodice (srov. bod V. Metodiky "Bolest"). Dojde-li k další ("nikoli běžné") újmě, např. mimořádné komplikace, zmeškání významné životní události v důsledku nutnosti podrobit se léčebnému režimu (Vánoce, svatba člena rodiny apod.), má to být posouzeno a "odškodněno" jako další nemajetková újma (srov. níže). Metodika stejně jako nařízení vlády č. 276/2015 Sb. také počítá s tím, že bolest může vzniknout nejenom v akutní fázi bolestivého stavu, ale též při léčení či odstraňování následků újmy na zdraví (srov. bod VI. Metodiky "Hodnocení bolesti"). Z tohoto širšího pojetí vychází též dosud dostupná judikatura Nejvyššího soudu [srov. například usnesení ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017 (Rc 7/2019)].

Hodnocení bolesti je upraveno v části B. Metodiky. Při tvorbě této části jako základní podklad sloužila nyní již zrušená vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb., která vycházela z bodového ohodnocení jednotlivých bolestivých stavů, tato byla nicméně podrobena revizi odborníků z oblasti medicíny (odborné lékařské společnosti), a ve spolupráci s nimi byl následně vypracován nový přehled bodového ohodnocení. Snahou tvůrců bylo vytvořit takové bodové ohodnocení, které vyjadřuje vzájemné proporce mezi jednotlivými položkami.

Hodnocení bolesti lze provést až v době ustálení zdravotního stavu. Hodnocení má být provedeno jedním znalcem z oboru zdravotnictví, a to znalcem z odvětví odškodňování nemateriálních újem na zdraví, který splňuje další předpoklady (srov. část D. Metodiky, tj. Technickou část). Požadavek jednoho znalce a jediného, komplexního, znaleckého posouzení je odůvodněn potřebou zamezit možnému duplicitnímu posouzení téhož, k čemuž může dojít v případě více znaleckých posudků (posudků z různých odvětví, na něž se lékařská věda formálně dělí).

Po provedení bodového hodnocení je výsledný stav bodů třeba vynásobit částkou, která odpovídá hodnotě jednoho bodu. Tvůrci Metodiky záměrně jako hodnotu jednoho bodu neuváděli fixní částku, ale navázali ji na výši hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikl nárok, resp. vznikla bolest (hodnota jednoho bodu je ve výši jednoho procenta z takto vypočtené průměrné mzdy; došlo-li tedy ke vzniku bolesti v roce 2019, výše jednoho bodu je 318,85 Kč).

Ztížení společenského uplatnění

Podobně jako bolestné, ani pojem ztížení společenského uplatnění zákon nedefinuje. Zrušená vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb. jej definovala jako "následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví". Odškodnění ztížení společenského uplatnění mělo být přiměřené jak povaze následků, tak jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti (srov. ustanovení § 3 odst. 1 vyhláška č. 440/2001 Sb.).

Lze předpokládat, že ze stejného pojetí bude vycházet též praxe ve vztahu k ustanovení § 2958. V rámci "náhrady" za ztížení společenského uplatnění mají být kompenzovány trvalé následky ublížení na zdraví, tj. ty následky, které mají trvalý charakter a které negativním způsobem ovlivňují další život poškozeného v rovině fyzické, psychické a sociální. Toto posouzení – stejně jako u bolestného - podléhá lékařskému hodnocení, a lze je provést teprve po ustálení zdravotního stavu.

Při hodnocení ztížení společenského uplatnění Metodika zcela opouští pojetí zrušené vyhlášky č. 440/2001 Sb., a naopak vychází z Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví, vypracované Světovou zdravotnickou organizací, konkrétně její třetí části (Aktivity a participace), upravené tak, aby mohla sloužit k vyjádření míry "překážky lepší budoucnosti" podle ustanovení § 2958.

Podle Metodiky se posuzuje snížení schopností a možností poškozeného (zhoršení oproti stavu před ublížením na zdraví), vyjádřené v procentech, která vyjadřují míru závažnosti postižení v dané oblasti, a to v následujících kapitolách:

1) Učení se a aplikace znalostí (v této kapitole jsou zahrnuty účelné smyslové zkušenosti, tj. pozorování, naslouchání, jiné účelné vnímání, základní učení a aplikace znalostí);

2) Všeobecné úkoly a požadavky (do této kapitoly patří provádění jednotlivého úkolu, provádění mnohočetných úkolů, vykonávání běžné denní povinnosti a zvládání obtíží a jiných psychických nároků);

3) Komunikace (do této kapitoly patří přijímání a vnímání komunikace, tj. přijímání mluvených, neverbálních a psaných zpráv, vytváření komunikace, tj. mluvení, vytváření neverbálních zpráv a psaní zpráv, konverzace, diskuze a používání komunikačních pomůcek a technik);

4) Pohyblivost (do této kapitoly patří měnění a udržování pozice těla, tj. měnění základní pozice těla, udržení pozice těla a přemísťování, nošení předmětů, pohybování a zacházení s nimi, tj. zvedání a nošení předmětů, přemisťování předmětů pomocí dolních končetin, využití ruky k jemným pohybům a využití ruky a paže, chůze a pohyb, pohyb pomocí dopravy, tj. používání dopravy a řízení);

5) Péče o sebe (do této kapitoly patří schopnost sám se umýt, péče o části těla, používání toalety, oblékání, jídlo, pití, péče o vlastní zdraví);

6) Život v domácnosti (tato kapitola zahrnuje získávání nezbytných životních potřeb, tj. získání obydlí a nezbytných věcí, úkony v domácnosti, tj. příprava jídla a vykonávání domácích prací, péči o domácnost a pomoc druhým);

7) Mezilidské jednání a vztahy (tato kapitola zahrnuje jednání s cizími lidmi, formální společenské vztahy, neformální společenské vztahy, rodinné vztahy, intimní vztahy a schopnost reprodukce);

8) Hlavní oblasti života (tato kapitola zahrnuje výchovu, tj. neformální výchovu a formální vzdělávání, práci a zaměstnání, tj. vzdělávání jako přípravu na práci, získání, udržení a ukončení zaměstnání, placené zaměstnání, a ekonomickou činnost, tj. základní ekonomické operace, složité ekonomické operace a ekonomickou soběstačnost);

9) Život komunitní, sociální a občanský (zahrnující občanský život v komunitě, rekreaci a volný čas, náboženství a duchovní život, politický život a občanství).

Snahou autorů bylo zachytit všechny myslitelné oblasti lidského života a současně zabránit tomu, aby se jednotlivé okolnosti posuzovaly duplicitně či vícenásobně.

Omezení je vyjádřeno v procentech podle těchto kritérií: 0 – 4 % žádná obtíž (nepřítomná či zanedbatelná; osoba nemá a nepociťuje žádný problém), 5 – 24 % lehká obtíž (mírná, nízká; problém je přítomen méně než 25 % času s intenzitou, kterou osoba může tolerovat, tj. je dobře snesitelný, a stal se zřídka během posledních třiceti dní), 25 – 49 % těžká obtíž (vysoká až extrémní; problém je přítomen více než 50 % času s intenzitou, která částečně rozvrací každodenní život osoby, a který se děje často během posledních třiceti dní), 96 – 100 % úplná obtíž (problém je přítomen více než 96 % času s intenzitou, která zcela rozvrací každodenní život osoby, kdy obtíže jsou nesnesitelné nebo je funkce nemožná, a který se děje každý den během posledních třiceti dní). Procentní hodnocení vyjadřuje rozdíl mezi stavem před a po ublížení na zdraví, porovnává se tedy reálné omezení v konkrétní věci, k němuž došlo v příčinné souvislosti s újmou na zdraví.

Lékař ve znaleckém posudku provádí hodnocení závažnosti trvalých následků ve shora uvedených kapitolách, resp. ve vztahu k jednotlivým v nich uvedených položkám (doménám), následně se provede tzv. vážený průměr v rámci jednotlivých kapitol (součet procent u jednotlivých domén se vydělí počtem domén v dané kapitole) a vážený průměr všech kapitol (součet takto vypočtených procent u jednotlivých kapitol se vydělí počtem kapitol, tj. devíti. Jednotlivým kapitolám je tedy přiznána stejná relevance, což bývá někdy kritizováno.). Čím vyšší je procentní hodnocení, tím závažnější je ztížení společenského uplatnění (100 % by znamenalo celkové vyřazení člověka ve všech oblastech, 0 % by znamenalo, že k žádnému ztížení společenského uplatnění nedošlo).

Takto získané procentní vyjádření se následně použije pro odvození částky náhrady. Jako základní částka pro další výpočet je použit čtyřsetnásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav poškozeného. Tak například jestliže se zdravotní stav ustálil v roce 2019, vychází se z takové průměrné mzdy za rok 2018, jež byla ve výši 31.885 Kč,4 čtyřsetnásobek je tedy 12.754.000 Kč (výchozí rámcová částka). Tato částka je někdy označována jako "hodnota zmařeného lidského života", neboť její přiznání připadá v úvahu, pokud vážený průměr je 100 %, tzn. u osoby, která je v důsledku ublížení na zdraví zcela vyřazena ve všech v úvahu připadajících oblastech života. Odvození základní částky od průměrné mzdy na rozdíl od stanovení fixní částky zohledňuje aktuální ekonomickou situaci ve společnosti a nevyžaduje revizi v čase.

Základní výše náhrady se následně spočítá jako procento získané shora popsaným způsobem (vážený průměr jednotlivých devíti kapitol) z výchozí rámcové částky. Například pokud došlo k ustálení zdravotního stavu poškozeného v roce 2019 a procentní vyjádření ztížení společenského uplatnění je 20 %, základní výše náhrady je 20 % z 12.754.000 Kč, tj. 2.550.800 Kč.

Takto vypočtenou základní výši náhrady lze dále modifikovat s přihlédnutím k individuálním okolnostem v konkrétní věci, a to na straně poškozeného (věk,5 ztráta mimořádně výjimečné lepší budoucnosti) i na straně škůdce (okolnosti uvedené v ustanovení § 2957). Metodika v tomto směru pouze doporučuje, aby případné navýšení náhrady nepřesahovalo dvojnásobek základní náhrady.

Vztah náhrady za ztížení společenského uplatnění a náhrady za ztrátu na výdělku

Náhradu za ztížení společenského uplatnění (jako nemajetkovou újmu) nelze zaměňovat s náhradou za ztrátu na výdělku (která je naopak náhradou škody, tedy majetkové újmy).

Náhrada za ztrátu na výdělku je náhradou za konkrétně snížený výdělek, tj. porovnává se výše výdělku před a po vzniku škody.

Naopak náhrada za ztížení společenského uplatnění je náhradou za omezení možnosti seberealizace a společenského uplatnění včetně výdělkových možností a je navázaná na výkon povolání (profese) bez přímé souvislosti s výší výdělku (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1988/2005).

Další nemajetkové újmy

Ustanovení § 2958 vedle bolestného a ztížení společenského uplatnění zmiňuje další nemajetkové újmy. Nic podobného předchozí právní úprava neznala, zákon ani Důvodová zpráva tento pojem nijak blíže nerozvádí a v teorii není shoda v tom, jak tento pojem vykládat.

Vyjdeme-li z Metodiky, ta počítá u bolestného s tím, že fyzická bolest (bolest v užším smyslu) a léčení je nevyhnutelně vždy spojeno s určitou mírou diskomfortu, a právě ty standardní (běžně se vyskytující) negativní jevy (určitou míru nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou újmou, bolest v širším smyslu) zohledňuje již v rámci bodového ohodnocení. Vychází se přitom z toho, že jde o negativa, která jsou obecně s bolestivým stavem spojena, jsou vnímána stejně či obdobně u každého člověka, a proto je lze objektivizovat.

V tomto pojetí pak lze za další nemajetkové újmy považovat ty, které jsou spojeny se zásahem do zdraví, jsou excesivní, tj. běžně se nevyskytující u daného typu zásahu do zdraví, a současně nemají trvalý charakter (pak by byly zvažovány v rámci ztížení společenského uplatnění). Tyto okolnosti tedy

Nahrávám...
Nahrávám...