dnes je 9.12.2022

Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2966

10.12.2020, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4.3.1.3.2.3.5
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2966

JUDr. Monika Schön, Ph.D.

[Náhrada nákladů na výživu pozůstalých]

Ustanovení § 2966 je dalším příkladem úpravy tzv. reflexní újmy, která vznikne třetí osobě (sekundárnímu, nepřímo poškozenému) v důsledku újmy způsobené primárně poškozenému. Sekundárním poškozeným je v tomto případě osoba, jíž primárně poškozený poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu.

Jde o náhradu škody, tzn. majetkové újmy, a nelze ji zaměňovat s náhradou imateriální újmy podle ustanovení § 2959.

Předpoklady aplikace

Na rozdíl od ustanovení § 2965, komentované ustanovení předpokládá úmrtí primárně poškozeného.

Zákon zde zřejmě vychází z toho, že pokud primárně poškozený sám nezemře, má i po ublížení na zdraví příjem (výdělek, náhradu mzdy, invalidní důchod, náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po ní, náhradu za ztrátu na důchodu). Výše tohoto příjmu by zásadně měla být stejná jako nebýt škodní události (k dorovnání případného rozdílu slouží náhrady upravené v ustanovení § 2962 až § 2964), a proto z takového příjmu může dál vynakládat náklady na výživu jako před škodní událostí.

Jestliže však primárně poškozený zemře, mj. přestane mít příjem, z něhož náklady na výživu oprávněným osobám poskytoval, a těmto oprávněným osobám vznikne majetková škoda, kterou je škůdce povinen nahradit podle ustanovení § 2966.

Aktivní legitimace (oprávněný)

Oprávněným k náhradě škody podle ustanovení § 2965 je:

1) sekundární poškozený, jemuž primárně poškozený před usmrcením poskytoval či byl povinen poskytovat výživu (odst. 1; tuto osobu zákon označuje za "pozůstalého"), a dále

2) jiné osoby, jimž zesnulý výživné poskytoval, ač k tomu ze zákona povinen nebyl (odst. 2).

Ač použitá terminologie v komentovaném ustanovení mj. co do vymezení oprávněných osob není zcela jednoznačná, dovozujeme, že je třeba ustanovení interpretovat tak, že první odstavec pokrývá osoby, k jejichž výživě byl zesnulý povinen ex lege, druhý odstavec se vztahuje k osobám, jimž výživné zesnulý poskytoval, ač k tomu nebyl povinen ze zákona. "Poskytoval nebo byl povinen poskytovat" v prvním odstavci tedy vykládáme ve smyslu "byl povinen poskytovat podle zákona bez ohledu na to, zda tuto zákonnou povinnost plnil či nikoli". K tomuto závěru nás vede jednak snaha o logický výklad, jednak požadavek zohlednění sociálních dávek poskytovaných pozůstalým v prvním odstavci. Tyto dávky (vdovský, vdovecký, sirotčí důchod) jsou poskytovány pouze manželovi, manželce a nezaopatřeným dětem, tj. osobám, k nimž měl zesnulý zákonnou vyživovací povinnost (nicméně tím samozřejmě nejsou pokryty zcela všechny osoby, k nimž mohla zákonná vyživovací povinnost vzniknout, srov. např. neprovdanou matku či vzdáleněji příbuzné předky a potomky, k tomu srov. též níže).

Zákon ukládá vyživovací povinnost mezi manžely (srov. ustanovení § 697), za určitých podmínek mezi rozvedenými manžely (srov. ustanovení § 760), mezi osvojencem a jeho předky či potomky (srov. ustanovení § 853), dále mezi rodiči a dětmi, případně dalšími příbuznými v řadě přímé (srov. ustanovení § 910 a násl.) a u neprovdané matky (srov. ustanovení § 920). Na tyto osoby se tedy vztahuje první odstavec komentovaného ustanovení.

Vyjma toho zákon počítá s tím, že zesnulý mohl výživné poskytovat též dalším osobám, typicky výživné poskytované mezi druhem a družkou, manželem či druhem rodiče dítěte ve vztahu k dítěti žijícímu s nimi ve společné domácnosti aj. Těmto osobám zákon přiznává příspěvek na výživu (nikoli náhradu nákladů na výživné), a to ještě pouze z důvodu slušnosti.

Rozsah náhrady nákladů na výživu

Ve vztahu k výši náhrady zákon rozlišuje mezi osobami uvedenými v odst. 1 a odst. 2 komentovaného ustanovení.

U osob uvedených v prvním odstavci rozsah plnění, které sekundární poškozený dostával před škodní událostí, má být zásadně stejný jako rozsah plnění po škodní události. V důsledku úmrtí primárního poškozeného může sekundárním poškozeným být vypláceno jiné plnění (vdovský, resp. vdovecký či sirotčí důchod podle ustanovení § 49 až 53 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění; tyto dávky jsou poskytovány pouze manželovi či manželce primárně poškozeného a nezaopatřeným dětem, tzn. osobám uvedeným v odst. 1 komentovaného ustanovení). Toto plnění je třeba zohlednit při úvaze o výši škody, která ve vztahu k výživnému sekundárnímu poškozenému vznikla. Podle ustanovení § 2966 je tedy třeba od plnění poskytovaného primárním poškozeným (resp. to, co by zesnulý podle rozumného očekávání mohl na těchto nákladech pozůstalým poskytovat) odečíst dávky vdovského, vdoveckého či sirotčího důchodu. Podrobněji k výši náhrady srov. ustanovení § 2967.

Je-li v prvním odstavci použit dovětek "pokud by k jeho zranění nedošlo", je třeba jej s ohledem na výkladová pravidla uvedená v ustanovení § 2 vykládat ve smyslu "pokud by k újmě na zdraví nedošlo". Přísně jazykovým výkladem bez ohledu na smysl a účel dané úpravy by totiž bylo možné dovodit, že tato úprava se použije pouze tehdy, došlo-li k úmrtí primárně poškozeného v důsledku zranění, a naopak by byla vyloučena její použitelnost v případech, kdy k úmrtí došlo z jiného

Nahrávám...
Nahrávám...