Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2985

 Nahoru [Porušení obchodního tajemství]

Obchodní tajemství

Pojem obchodní tajemství je vymezen v ustanovení § 504 tak, že jde o skutečnosti:

a) konkurenčně významné (tj. využitelné konkurenčním soutěžitelem),

b) určitelné (v objektivním smyslu tak, aby bylo možno jednoznačně určit, co je předmětem obchodního tajemství),

c) ocenitelné (rovněž v objektivním smyslu) a

d) v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné (pro posouzení dostupnosti je významné hledisko "příslušných obchodních kruhů"; může se jednat o informace, které jsou například známy některým vědcům, avšak nejsou běžně známé v obchodních kruzích daného soutěžitele),

e) které souvisejí se závodem (nemůže jít o osobní záležitosti soutěžitele, musí se jednat o skutečnosti, které mají vazbu k závodu, souvisejí s podnikatelskou činností soutěžitele) a

f) jejich vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení (ochrana obchodního tajemství je především věcí aktivity jeho vlastníka: Je na vlastníkovi, aby učinil přiměřená a dostatečná opatření k ochraně a zamezení šíření skutečností, které považuje za své obchodní tajemství. Jakmile jim utajení zajišťuje a současně jsou splněny shora uvedené podmínky, je obchodní tajemství chráněno mj. též ustanovením § 2985).

Předchozí právní úprava byla co do vymezení pojmu obchodní skutečnosti výrazně podrobnější (srov. ustanovení § 17 – 20 ObchZ). Na ni navazující judikatura (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2006, sp. zn. 21 Cdo 617/2015) pak definovala obchodní tajemství jako skutečnosti:

a) obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem,

b) které mají alespoň potenciální (materiální či nemateriální) hodnotu,

c) nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné (mohou být tedy dostupné např. v odborných vědeckých kruzích),

d) mají být podle vůle podnikatele utajeny (podnikatel musí tuto vůli dostatečně seznatelným způsobem projevit) a

e) podnikatel utajení odpovídajícím způsobem zajišťuje, čímž vlastně vůli skutečnosti utajit projevuje.

Porovnáním aktuální a předchozí právní úpravy zjistíme, že nově není zákonem vyžadována vůle podnikatele k utajení skutečností, které jsou předmětem obchodního tajemství. Dále chybí požadavek, aby se jednalo o skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy. Dovozujeme však, že především o takové skutečnosti se bude jednat i nadále, resp. sotva si lze představit jiné.

Podmínky podle ustanovení § 504 musí být splněny kumulativně. Ochrana obchodního tajemství je neformální: Jakmile jsou splněny shora uvedené předpoklady, jedná se o obchodní tajemství a jako takové je chráněno. Nevyžaduje se jeho registrace či jakýkoli jiný formální úkon (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2006, sp. zn. 21 Cdo 617/2015).

Od obchodního tajemství nutno odlišovat know how, které může, avšak nemusí nutně být obsahem obchodního tajemství. Určující z tohoto pohledu je, zda splňuje předpoklady uvedené v ustanovení § 504 (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 1995, sp. zn. 6 Cdo 105/94, jehož závěry jsou použitelné též ve vztahu k aktuální úpravě). Obdobně nelze s pojmem obchodní tajemství zaměňovat pojem důvěrné údaje (srov. ustanovení § 1730 odst. 2), které opět mohou či nemusí být součástí obchodního tajemství, a to v závislosti na splnění podmínek uvedených v ustanovení § 504.

Porušení obchodního tajemství

Obdobně jako u předchozích skutkových podstat, i v ustanovení § 2985 zákonodárce vyjádřil důraz na tom, že i tohoto nekalosoutěžního jednání se lze dopustit již jediným skutkem, tak, že jej nově označuje jako "porušení" (nikoli porušování) obchodního tajemství.

Tomu odpovídá též první podmínka znaků skutkové podstaty podle ustanovení § 2985, a to "jednání, jímž (...) sdělí, zpřístupní, (...) využije obchodní tajemství (...)". Ve všech případech postačuje jediný skutek, jediné jednání (jednou sdělí, jednou zpřístupní, jednou využije).

Způsoby porušení obchodního tajemství

První možností porušení obchodního tajemství je jeho poskytnutí (sdělení či zpřístupnění) jiné osobě, tzn. osobě odlišné od vlastníka obchodního tajemství a osob, které k němu po právu (podle vůle vlastníka) mají přístup. Poskytnutí obchodního tajemství může být provedeno aktivně (sdělení skutečností – výslovně i jinak) či pasivně (zpřístupnění skutečností).

Druhou možností je využití obchodního tajemství porušitelem pro sebe či pro jinou osobu.

V obou případech musí jít o poskytnutí či využití neoprávněné, tj. nedovolené právem či vlastníkem. Dále musí jít o obchodní tajemství využitelné v soutěži, nikoli za jinými účely (v takovém případě by ovšem připadaly v úvahu jiné prostředky ochrany – v závislosti na tom, k jakému účelu by obchodní tajemství bylo využito).

K zamezení poskytování a využívání obchodního tajemství se často uzavírají konkurenční doložky (typicky s obchodními zástupci a se členy statutárních a jiných orgánů, se společníky obchodních korporací, ale též se zaměstnanci).

Osoba, která porušuje obchodní tajemství

Osoba, která obchodní tajemství nekalosoutěžně poskytuje podle ustanovení § 2985, se jej podle tohoto ustanovení mohla, resp. musela dozvědět:

a) v souvislosti se svým vztahem k vlastníkovi obchodního tajemství [srov. důvody uvedené v ustanovení § 2985 písm. a), tj. s ohledem na pracovní poměr k soutěžiteli, na základě jiného vztahu k němu, v rámci výkonu funkce, k jejímuž výkonu byla povolána rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu], nebo

b) v souvislosti s jednáním "příčícím se zákonu" [vlastním či cizím, srov. ustanovení § 2985 písm. b)].

Jde-li situace uvedené sub a), u nich bylo obchodní tajemství zpřístupněno osobě, která je později porušila, v souvislosti se vztahem k soutěžiteli, tzn. zpřístupnění bylo předvídané či předvídatelné soutěžitelem a samo zpřístupnění nebylo spojeno s jednáním, které by se příčilo zákonu. K obchodnímu tajemství mají obvykle přístup zaměstnanci (srov. podmínku sdělení "na základě jeho pracovního poměru; ke vzniku pracovního poměru srov. ustanovení § 33 ZP a § 36 ZP), členové statutárních a jiných orgánů právnické osoby, společníci obchodní korporace, ale též další osoby ve smluvním vztahu se soutěžitelem. Zvláštním případem jsou pak osoby, které jsou ve vztahu k soutěžiteli v důsledku rozhodnutí soudu (opatrovník, likvidátor, insolvenční správce apod.). K naplnění podmínky sub a) je třeba, aby osoba v něm uvedená obchodní tajemství měla zpřístupněno právě z důvodu jejího vztahu k soutěžiteli. Tak například zaměstnanec je má zpřístupněno v době, kdy trvá pracovní poměr k soutěžiteli a v souvislosti s tímto pracovním poměrem. Podmínka sub a) by nebyla splněna, kdyby se sice jednalo o zaměstnance, ale tento zaměstnanec by obchodní tajemství zjistil jinak než v souvislosti s pracovním poměrem.

O jednání "příčící se zákonu" [podmínka uvedená sub b)] jde v případě jednání zákonem zakázaného, což zahrnuje nejen jednání zakázané zákonem výslovně, ale též jednání nepoctivé či jednání v rozporu s dobrými mravy, které nepožívá právní ochrany (srov. ustanovení § 6 - § 8).

Právní prostředky ochrany proti porušení obchodního tajemství

U porušení obchodního tajemství zvlášť vyniká to, že jde o jednorázové jednání, které má ovšem následky do budoucna (porušení obchodního tajemství je zpravidla spojeno s tím, že jeho znalosti konkurent soutěžitele využije). Negatorní žaloba tak v tomto případě zpravidla nemá smysl - pokud tedy osoba, která se takového nekalosoutěžního jednání dopustila, v něm nepokračuje, případně něco takového nehrozí. Častější v tomto případě tedy bude požadavek přiměřeného zadostiučinění, náhrady škody a vydání bezdůvodného obohacení (srov. ustanovení § 2988 a komentář k němu).

Nutno dodat, že vyjma prostředků uvedených v ustanovení § 2988 může soutěžitel využít i další prostředky (např. v pracovněprávních vztazích připadají v úvahu důsledky v podobě vzniku odpovědnosti zaměstnance za škodu porušením pracovních povinností, případně vzniku podmínek pro rozvázání pracovního poměru…