dnes je 20.5.2024

Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2988

15.3.2023, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4.3.2.2.13.1
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2988

JUDr. Monika Schön, Ph.D.

[Nároky z nekalosoutěžního jednání]

Ustanovení § 2988 - § 2990 jsou nadepsána "ochrana proti nekalé soutěži". Tato ustanovení upravují nároky oprávněné osoby, jejíž právo bylo ohroženo nebo porušeno přímo nekalou soutěží (ustanovení § 2988), speciální aktivní legitimaci (ustanovení § 2989 odst. 1), obrácené důkazní břemeno v řízení zahájených žalobou spotřebitele (ustanovení § 2989 odst. 2). V ustanovení § 2990 jsou pak upraveny nároky osoby, jejíž právo bylo ohroženo nebo porušeno nedovoleným omezením soutěže (veřejnoprávní část ochrany hospodářské soutěže).

Aktivní a pasivní legitimace ve sporech z nekalé soutěže

Aktivně legitimovaným k uplatnění nároku z nekalosoutěžního jednání je osoba, jejíž právo bylo nekalou soutěží ohroženo nebo porušeno. Touto osobou být jednak jiný soutěžitel (tj. takový, který byl nekalosoutěžním jednáním dotčen, vznikla mu z něj újma, nebo jemuž újma hrozila; nejčastěji se bude jednat o přímého konkurenta rušitele), dále zákazník (jehož právo bylo ohroženo či porušeno nekalou soutěží), ale též právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků (srov. ustanovení § 2989 odst. 1) a případné další osoby dotčené nekalou soutěží (např. osoby, jejichž atributy byly bez jejich souhlasu použity k nekalosoutěžnímu jednání1).

Okruh oprávněných osob je tedy pojat poměrně široce. Všechny oprávněné osoby ovšem nemohou uplatnit jakýkoli z nároků uvedených v ustanovení § 2988. Například právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěžitelů či spotřebitelů se může domáhat pouze zdržení se nekalosoutěžního jednání a odstranění závadného stavu (srov. ustanovení § 2989 odst. 1), osoba, jejíž právo bylo nekalou soutěží ohroženo (nikoli porušeno), se z povahy věci nemůže domáhat náhrady škody (neboť ke vzniku škody reálně nedošlo).

Pasivně legitimovaným je soutěžitel, který se dopustil nekalosoutěžního jednání, případně pomocná osoba. Ustanovení § 2988 jej označuje za "rušitele".

Nároky oprávněné osoby

Ustanovení § 2988 přiznává oprávněné osobě nároky kontinuálně s předchozí úpravou (srov. ustanovení § 53 ObchZ), nedošlo k žádným zásadním změnám. Výčet nároků uvedený v ustanovení § 2988 je taxativní. Tím ovšem není vyloučeno, aby totožné jednání bylo postiženo z jiného právního důvodu s jiným následkem (např. veřejnoprávní sankce za spáchání přestupku).

Účelem právní úpravy nekalé soutěže je jednak zabránit trvání, pokračování či opakování závadného jednání (k tomu směřují první dva nároky, tj. zdržovací a odstraňovací), jednak kompenzovat újmu, která v důsledku nekalosoutěžního jednání vznikla (k tomu směřuje nárok na přiměřenou satisfakci, nárok na náhradu škody a nárok na vydání bezdůvodného obohacení). Právní úprava zde vychází ze zásady ex iniuria ius non oritur, totiž že nikdo nemůže mít prospěch z vlastního nepoctivého či protiprávního chování (srov. ustanovení § 6).

Jednotlivé nároky lze uplatnit samostatně či kumulativně, jsou-li k tomu splněny podmínky. Pořadí nároků, jak je uvedeno v ustanovení § 2988, nemá z hlediska jejich uplatnitelnosti žádný význam, tzn. například negatorní žaloba nemá přednost před žalobou na přiměřené zadostiučinění, uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění není podmíněno současným uplatněním zdržovacího nároku atd.

Negatorní nárok

Prvním nárokem uvedeným v ustanovení § 2988 je zdržovací nárok, který se uplatňuje tzv. zápůrčí (negatorní) žalobou. Negatorní žaloba směřuje k tomu, aby se rušitel zdržel nekalosoutěžního jednání do budoucna, má preventivní charakter (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2006, sp. zn. 32 Odo 1370/2005). Má tedy význam u těch skutkových podstat, u nichž je možné pokračování či trvání (zpravidla nikoli např. u porušení obchodního tajemství, k němuž dojde jednorázovým jednáním), případně u nichž hrozí opakování. Nekalosoutěžní jednání či stav, jejichž zdržení se žalobce domáhá, musí trvat, případně musí hrozit jejich opakování ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu (srov. ustanovení § 154 odst. 1 OSŘ; srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 32 Odo 423/2004, a mnohé další).

Podání negatorní žaloby v nekalosoutěžních věcech brání tomu, aby u téhož soudu proti témuž žalovanému bylo zahájeno další řízení o žalobách jiných žalobců z téhož jednání, požadující stejné nároky (srov. ustanovení § 83 odst. 2 písm. a) OSŘ). S tím je pak spojena též zvláštní úprava překážky rei iudicatae (srov. ustanovení § 159a odst. 2 OSŘ).

Zvláštností negatorní žaloby podané spotřebitelem, jde-li o skutkové podstaty uvedené v ustanovení § 2976 – § 2981 a § 2987, je obrácení důkazního břemene, kdy žalovaný musí prokázat, že "se nekalé soutěže nedopustil" (srov. ustanovení § 2989 odst. 2 a komentář k němu).

U negatorní žaloby je zvlášť významná dobrá formulace žalobního petitu: Ten je nutno volit tak, aby nebyl příliš konkrétní (neboť pak by rušiteli stačila drobná modifikace jednání k tomu, aby sice formálně splnil, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, avšak fakticky v nekalosoutěžním jednání pouze nepatrně pozměněným způsobem pokračoval; k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4669/2010). Nemůže však být ani příliš abstraktní (například opisující doslovně zákonný text vymezující podmínky skutkové podstaty). Žalobní petit musí být určitý, srozumitelný a vykonatelný (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 9. 1998, sp. zn. I. ÚS 233/97). Jestliže je žalobní petit neurčitý, nesrozumitelný nebo nevykonatelný, jde o vadu žaloby a soud (resp. předseda senátu) je podle ustanovení § 43 odst. 1 OSŘ povinen vyzvat žalobce k jejímu odstranění.

Nárok na zdržení se nekalosoutěžního jednání se nepromlčuje, nejde o majetkové právo a současně zákon nestanovuje, že by se promlčovalo (srov. ustanovení § 611).

Nárok na odstranění závadného stavu

Druhým nárokem uvedeným v ustanovení § 2988 je nárok na odstranění závadného stavu, který se uplatňuje tzv. restituční žalobou. Zatímco u negatorní žaloby žalobce usiluje o nápravu do budoucna (preventivně), u žaloby na odstranění závadného stavu jde o nápravu (odstranění následků) nekalosoutěžního jednání, k němuž došlo v minulosti, tj. uvedení do předchozího stavu. I v tomto případě je k úspěšnosti žaloby třeba, aby závadný stav trval v době vyhlášení rozsudku (srov. ustanovení § 154 odst. 1 OSŘ).

Odstranění závadného stavu může spočívat např. v odvolání zlehčujícího tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2006, sp. zn. 32 Odo 1370/2005), u nekalosoutěžního jednání spočívajícího v používání zaměnitelné obchodní firmy může spočívat v povinnosti změnit obchodní firmu a podat návrhu na zápis této změny do obchodního rejstříku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2000, sp. zn. 29 Cdo 603/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4933/2009, a mnohé další).

Stejně jako u negatorní žaloby, i u žaloby na odstranění závadného stavu podání žaloby brání tomu, aby u téhož soudu proti témuž žalovanému bylo zahájeno další řízení o žalobách jiných žalobců z téhož jednání, požadující stejné nároky (srov. ustanovení § 83 odst. 2 písm. a) OSŘ) a s výrokem pravomocného rozsudku je pak spojena též zvláštní úprava překážky rei iudicatae (srov. ustanovení § 159a odst. 2 OSŘ). Ani nárok na odstranění závadného stavu se nepromlčuje, opět nejde o majetkové právo a současně zákon nestanovuje, že by se promlčovalo (srov. ustanovení § 611).

Zatímco první dva nároky (negatorní a restituční) je oprávněna uplatnit též právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků, následující tři (nárok na přiměřené zadostiučinění, náhrada škody, vydání bezdůvodného obohacení) již nikoli.

Přiměřené zadostiučinění

Zadostiučiněním má být napravena imateriální újma vzniklá v důsledku nekalosoutěžního jednání. Tím se liší od náhrady škody, která směřuje k náhradě majetkové újmy.

S ohledem na ustanovení § 2984 odst. 2 se povinnost nahradit nemajetkovou újmu přiměřeným zadostiučiněním posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu. Z toho plyne – mimo jiné – že právo na přiměřené zadostiučinění bude podmíněno zaviněním rušitele (subjektivní princip), srov. ustanovení § 2910. Zákon nicméně zároveň stanovuje vyvratitelnou domněnku zavinění ve formě nedbalosti (srov. ustanovení § 2911). Není nám dosud známo rozhodnutí vyšších soudů, které by se touto otázkou výslovně zabývalo.

Zadostiučinění nelze považovat za kompenzaci (plnou náhradu) imateriální újmy. Jde spíše o určitou satisfakci, vyrovnání (nikoli plnou náhradu) utrpěné újmy, a současně i o určitou sankci postihující rušitele (výraznější nicméně má být satisfakční charakter, sankční prvek je pouze sekundární, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 9. 2002, sp. zn. 29 Odo 652/2011). Zadostiučinění by nemělo vést ani k likvidaci rušitele na jedné straně, ani k rozsáhlému obohacování oprávněného na druhé straně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2008, sp. zn. 32 Odo 1568/2006). Zadostiučinění má též funkci odrazovací (odradit rušitele od dalšího závadného jednání) a preventivní (ukázat ostatním, že závadné jednání se nevyplácí a že naopak je třeba i v hospodářské soutěži jednat poctivě), k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2020, sp. zn. 23 Cdo 4263/2019.

Zadostiučinění zákon upravuje v části týkající se náhrady škody tak, že musí být poskytnuto v penězích (relutární satisfakce), nezajistí-li jeho jiný způsob "skutečné a dostatečné účinné odčinění" způsobené újmy (srov. ustanovení § 2951 odst. 2). Z toho plyne preference nepeněžité formy zadostiučinění (např. omluva). Zákon nevylučuje souběh obou podob, tzn. peněžitého a nepeněžitého zadostiučinění. Právo na peněžité zadostiučinění se promlčuje (srov. ustanovení § 611; jde o právo majetkové, srov. též rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 31 Cdo 3161/2008) v obecné tříleté lhůtě (srov. ustanovení § 629 odst. 1), nejpozději za deset let poté, kdy újma vznikla (srov. ustanovení § 636 odst. 1; u úmyslně způsobené újmy a v dalších případech uvedených v ustanovení § 636 odst. 2 je lhůta patnáctiletá). Právo na nepeněžité zadostiučinění se však nepromlčuje, neboť o majetkové právo nejde (srov. ustanovení § 611 a contrario).

Podle ustanovení § 2988 má být zadostiučinění "přiměřené". Požadavek přiměřenosti lze vztáhnout jak k formě zadostiučinění (peněžité či nepeněžité), tak k výši peněžitého zadostiučinění. Jestliže se žalobce domáhá peněžitého zadostiučinění, musí v žalobě uvést, proč se jej domáhá v peněžité podobě (proč nepeněžitá nepostačuje), musí uvést výši, jíž se na zadostiučinění domáhá (soud přitom nemůže přiznat plnění ultra petitum), a zdůvodnit ji, tzn. popsat a prokázat okolnosti, z nichž dovozuje, proč právě tuto výši považuje za přiměřenou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2006, sp zn. 32 Odo 511/2006). Přiměřenost výše zadostiučinění soud musí posoudit v každé věci s ohledem na individuální specifika, nemůže přitom jít o libovůli soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2008, sp. zn. 32 Odo 1568/2006). Zohlednit je třeba jak objektivní okolnosti, tak subjektivní na straně rušitele i oprávněné osoby.

Ve vztahu k relutární satisfakci, byť u porušení osobnostních práv, Nejvyšší soud dovodil, že se nejedná o "ryze majetkovou pohledávku ze závazkového vztahu", a proto v případě prodlení s plněním k ní nenáleží úrok z prodlení podle ustanovení § 513 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2535/2013). Tento závěr se nepochybně vztahuje též k zadostiučinění z nekalosoutěžního jednání v peněžité formě.

Nárok na zadostiučinění nelze zaměňovat (a prolínat) s nárokem na náhradu škody. Jde o dva zcela samostatné nároky a každý z nich směřuje k něčemu zcela jinému: Zatímco zadostiučiněním je satisfakce za nemajetkovou újmu, náhrada škody je náhradou za újmu v majetkové sféře. Tomu je třeba přizpůsobit případná žalobní tvrzení. U požadavku zadostiučinění žalobce musí vylíčit okolnosti, z nichž dovozuje, že mu vznikla nemajetková újma, naopak u žaloby na náhradu škody musí tvrdit splnění předpokladů odpovědnosti za škodu, tj. nekalosoutěžní jednání, vznik škody, příčinná souvislost a zavinění rušitele (srov. níže).

Za náhradu ve formě zadostiučinění nelze považovat uveřejnění rozsudku podle ustanovení § 155 odst. 4 OSŘ. V tomto případě nejde o zadostiučinění ve smyslu ustanovení § 2988, nejde o hmotněprávní nárok, ale o procesní právo procesně úspěšného žalobce. Přiznáním práva uveřejnit rozsudek proto ani není dotčeno případné právo na přiměřené zadostiučinění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 9. 2002, sp. zn. 29 Odo 652/2001).

Náhrada škody

Náhrada škody je náhradou majetkové újmy, která vznikla v důsledku nekalosoutěžního jednání. Může jít o škodu skutečnou (damnum emergens) či ušlý zisk (lucrum cessans), srov. dále komentář k ustanovení § 2952. V této části se uplatní právní úprava náhrady újmy v ustanovení § 2984 a násl. Rovněž předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu jsou stejné:

a) protiprávní jednání (zde nekalosoutěžní jednání),

b) vznik škody (tj. újmy na jmění),

c) příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a vznikem škody a

d) zavinění (srov. ustanovení § 2910, které je poněkud mírněno ustanovením § 2911, zakotvujícím domněnku zavinění ve formě nedbalosti; jde v porovnání s předchozí právní úpravou o novinku: ObchZ naopak vycházel z objektivního principu s možností liberace, srov. ustanovení § 373 ObchZ).

Rovněž u náhrady škody zákon preferuje mimopeněžní formu náhrady, totiž uvedení do předešlého stavu. Teprve není-li to dobře možné nebo požádá-li o to poškozený, hradí se škoda v penězích (srov. ustanovení § 2951 odst. 1). V případě soudního řízení je soud opět vázán výší žalované částky (nemůže ji překročit, může přiznat pouze žalovanou částku či méně).

Stanovení výše škody je u nekalosoutěžních deliktů často problematické, proto také lze případně využít ustanovení § 2955 (a též ustanovení § 136 OSŘ).

Jestliže škoda nebyla způsobena úmyslně, soud může výjimečně výši náhrady škody moderovat (srov. ustanovení § 2953 odst. 1). Přitom ovšem musí zvažovat nejenom konkrétní okolnosti ve věci (srov. okolnosti uvedené v ustanovení § 2953 odst. 1 věta druhá), ale též obecné zásady, zejména požadavek poctivosti (srov. ustanovení § 6). Může přitom vzít v úvahu též důsledky takového rozhodnutí na vztahy z hospodářské soutěže obecně (tj. především zváží, zda takové rozhodnutí nebude via facti motivovat k dalšímu nekalosoutěžnímu jednání rušitele v projednávané věci či jiné soutěžitele).

Speciálně zákon upravuje situaci, kdy se náhrady škody domáhá spotřebitel: v takovém případě je

Nahrávám...
Nahrávám...