dnes je 3.10.2022

Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 561

25.5.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1.5.1.3.3
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 561

JUDr. Monika Schön, Ph.D.

[Náležitosti právního jednání učiněného v písemné formě]

V § 561 zákonodárce stanoví zvláštní požadavky kladené na právní jednání učiněné v písemné formě. Nerozlišuje se přitom nijak, zda písemná forma právního jednání je vyžadována zákonem či byla sjednána dohodou jednajících osob (srov. § 559). Tato úprava zjevně vychází z předchozí právní úpravy (srov. § 40 odst. 3 a 4 ObčZ a též důvodovou zprávu k ustanovení § 559 až 5641).

Podpis jednajícího

Požadavek podpisu jednající osoby v případě písemného právního jednání je totožný jako v § 40 odst. 3 ObčZ části první věty před středníkem. Z kontinuity právní úpravy v tomto směru lze dovozovat obecný konsenzus o funkci podpisu a požadavku jeho připojení k písemným právním jednáním.

Pojem podpis jednající osoby zákon nedefinuje, obecně je jím však rozuměno vlastnoruční uvedení jména a příjmení (či jiného nezaměnitelného, nenahraditelného označení) jednající osoby, jímž je jednající jednoznačně identifikován.2

Zákon nestanoví k podpisu žádné další požadavky, není tedy nutné, aby podpis byl např. čitelný apod. Musí však být zřejmé, že se jedná o podpis jednající osoby a (alespoň) z kontextu písemnosti musí být zřejmá identita podepsané osoby.3

Podpis připojený pod textem je obecně vnímán jako vyjádření srozumění, souhlasu podepsané osoby s obsahem toho, co je před podpisem uvedeno. Připojení podpisu pod text lze interpretovat jako doklad o tom, že obsah textu odpovídá takto projevené vůli podepsané osoby.

Podpis má v případě písemného jednání funkci identifikační (ověření, že právní jednání bylo skutečně učiněno osobou, která písemnost podepsala) a autentizační (ověření, že obsah odpovídá vůli jednající osoby).

Vzhledem k tomu, že lze předpokládat vyšší důležitost právních jednání činěných v písemné formě, jeví se jako logický též požadavek ověření, že jednání skutečně bylo učiněno osobami, které k písemnosti připojily svůj podpis (požadavek identifikace).

V případě některých právních jednání – s ohledem na nezbytnost vyšší míry právní jistoty – jiný zákon stanoví vyšší požadavky na kvalitu podpisu [tzv. ověřený podpis, srov. úpravu obsaženou v zákoně č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů (zákon o ověřování); shodně srov. též závěry Nejvyššího soudu uvedené například v usnesení ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 29 Odo 894/2006].

Na rozdíl od předchozí úpravy (srov. § 40 odst. 3 ObčZ část první věty za středníkem) zákon neuvádí výslovně, že v případě právních jednání více osob není třeba, aby jejich podpisy byly na téže listině. S ohledem na mlčení zákonodárce v tomto směru lze ovšem takový závěr z nyní účinné právní úpravy dovodit, pouze s výjimkou těch právních jednání, u kterých zákon stanoví jinak, tj. právních jednání uvedených v § 561 odst. 2, u nichž zákonodárce výslovně vyžaduje, aby podpisy jednajících na téže listině byly (srov. též komentář níže).

Umístění podpisu

Je obvyklé, že podpis jednající osoby je uveden na konci textu, k němuž je připojen. Toto umístění podpisu vylučuje možnost dalšího doplnění textu, k němuž je podpis připojen. Podpis má tedy i funkci krycí, tj. kryje obsah písemnosti uvedený před podpisem. Jestliže je za podpis připojen další text (projev vůle), tento již není kryt podpisem jednající osoby a nesplňuje podmínky uvedené (mj.) v § 561 odst. 1 (shodně srov. též závěry Nejvyššího soudu uvedené v usnesení ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5591/2015).

Nahrazení podpisu mechanickými prostředky

Zákon v prvním odstavci komentovaného ustanovení připouští nahrazení podpisu mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. I v tomto směru navazuje na předchozí úpravu (srov. § 40 odst. 3 ObčZ věta druhá). Mechanickými prostředky mohou být použití razítka, faksimile. Obvyklé je použití mechanických prostředků v situacích, kdy je činěno velké množství právních jednání, tj. typicky v bankovnictví, finančním sektoru.

Elektronický podpis

Konečně, v poslední větě prvního odstavce zákon zjevně připouští též podepsání písemnosti elektronicky. Na rozdíl od předchozí úpravy (srov. § 40 odst. 3 ObčZ věta třetí) to zákon neuvádí výslovně, lze to však dovodit z jeho znění a za použití výkladových pravidel uvedených v § 2 (srov. "jiný právní předpis stanoví, jak lze... písemnost elektronicky podepsat"; zákon tedy vychází z toho, že elektronicky písemnost podepsat lze).

Jiným právním předpisem je zde zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, který rozeznává tři druhy elektronických podpisů: elektronický podpis kvalifikovaný, uznávaný a zaručený [v podrobnostech srov. § 5 až § 7 zákona č. 297/2016 Sb. a též důvodovou zprávu k němu, dostupnou například v ASPI. Wolters Kluwer ČR. Cit. 2018-03-19)].

Právní jednání více osob

I zde zákon navazuje na předchozí úpravu (srov. § 46 odst. 2 ObčZ), když stanoví požadavek, aby projevy jednajících osob byly na téže listině v případě, že se jedná o právní jednání, kterým se zřizuje, převádí, mění nebo ruší věcné právo k nemovité věci. Jedná se tedy o právní jednání, u nichž je obligatorně zákonem vyžadována písemná forma (srov. § 560).

Ustanovení § 561 odst. 2 je ve vztahu k § 560 speciálním ustanovením, neboť nad rámec požadavku písemné formy právního jednání je z něj třeba dovodit, že jej lze učinit pouze ve formě listiny, tedy (a contrario) nelze využít jiných forem uvedených v § 562.4

V této souvislosti nutno dále upozornit na širší pojetí věci (srov. § 496 a komentář k němu) a též nové vymezení pojmu nemovitá věc (srov. § 498 odst. 1 a komentář k němu).

Nahrávám...
Nahrávám...