dnes je 3.10.2022

Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 577

25.5.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1.5.1.6.1.4
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 577

JUDr. Monika Schön, Ph.D.

[Neplatnost právního jednání spočívající v nezákonném určení rozsahu]

Změna, resp. nahrazení části obsahu právního jednání soudem, je projevem zásad vyjádřených v § 574 potius valeat actus quam perea a in favorem negotii, kdy se na právní jednání má hledět spíše jako na platné než jako na neplatné. Úmyslem zákonodárce bylo zjevně favorizovat platnost právních jednání a ve světle této zásady interpretovat učiněná právní jednání, je-li to možné, případně oddělit neplatné nikoliv podstatné části a zachovat smluvní vztah ve zbývajícím rozsahu (srov. též § 576).1 Totožně ostatně též vykládají celkovou koncepci úpravy neplatnosti právních jednání hlavní zpracovatelé textové části zákona.2

Tomuto východisku pak odpovídá snaha o zachování smluvního vztahu mezi jednajícími osobami a nahrazení neplatné části obsahu právního jednání soudem, jak je upraveno v komentovaném ustanovení.

Nezákonnost určení rozsahu a vztah § 577 k dalším ustanovením

Komentované ustanovení se vztahuje k právním jednáním neplatným pro nezákonné určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu. Jedná se tedy veskrze o otázky kvantity, přitom není podstatná míra překročení zákonem dovoleného rozsahu.

Zákonodárce nerozlišuje, zda se u nezákonného určení rozsahu má jednat o neplatnost absolutní (srov. § 588) či relativní. Postup podle § 577 se tedy podle našeho názoru uplatní v obou případech. Právě uvedené se týká výlučně neplatnosti spočívající v nezákonném sjednání (určení) rozsahu; ve vztahu k dalším případným důvodům neplatnosti téhož právního jednání srov. níže.

Obsahuje-li právní jednání ujednání týkající se rozsahu v rozporu se zákonem, je nutno v první řadě posoudit, zda lze tuto část oddělit od zbytku právního jednání a jde-li o nepodstatnou část právního jednání (slovy zákonodárce "lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas"). V takovém případě se uplatní postup podle § 576, tj. oddělená část se posoudí jako neplatná, nemající zamýšlené právní následky. Tato neplatnost nemá vliv na platnost právního jednání ve zbývajícím rozsahu, neplatná část se pouze oddělí (vypustí) od zbývajícího obsahu právního jednání.

Pokud ujednání týkající se množstevního, časového, územního či jiného rozsahu od ostatního obsahu oddělit podle § 576 nelze, teprve potom je možno postupovat podle § 577. Právě uvedené lze dovodit jednak z vlastního obsahu obou ustanovení, jednak ze systematiky zákona, kdy na sebe ustanovení § 576 a § 577 navazují.

Ustanovení § 577 je obecnou úpravou, použitelnou v případě, že nelze aplikovat úpravu zvláštní. Jako příklady zvláštní úpravy bývají uváděny § 1792 odst. 2 – upravující sjednání úplaty v rozporu s předpisy o cenách, § 1793 – upravující neúměrné zkrácení, § 2051 – upravující moderační právo soudu pro případ jednání nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty, či § 1815, podle něhož se ve smluvních závazkových vztazích se spotřebitelem vůbec nepřihlíží k nepřiměřenému ujednání, ledaže se jej dovolá spotřebitel.

Nezákonné určení rozsahu jako jediný důvod neplatnosti právního jednání

Z dikce § 577 plyne jeho použitelnost pouze za podmínky, že právní jednání není stiženo jiným důvodem neplatnosti (srov. formulace "je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení..."). Z toho lze dovozovat, že zákonodárce zamýšlel použití tohoto ustanovení pouze v takto omezeném případě.

Není však vůbec zřejmé (a důvodová zpráva v tomto směru žádné interpretační vodítko neobsahuje3), zda zákonodárce měl (co se týká všech zbývajících stránek právního jednání – tj. náležitostí osob, obsahu, vůle, formy atd. právního jednání) na mysli neplatnost absolutní či relativní, která případně nebyla uplatněna. V takovém případě se sice právní jednání podle § 586 odst. 2 považuje za platné, kritérium v § 577 je ovšem nastaveno tak, že se má zkoumat nikoliv vlastní platnost právního jednání, nýbrž zda je u právního jednání dán důvod neplatnosti. Důvod neplatnosti pak je podle našeho názoru dán i u toho jednání, které se pro neuplatnění námitky relativní neplatnosti považuje za platné podle § 586 odst. 2.

Vlastní text § 577 tak vede k závěru, že zákonodárce hodlal jeho použití omezit na případy, kdy není dán žádný jiný důvod neplatnosti právního jednání, a to ani absolutní, ani relativní neplatnosti. Domníváme se, že tento restriktivní výklad je – s ohledem na možné důsledky zásahu soudu podle § 577 do smluvního závazkového vztahu – namístě.

Podmínky pro rozhodnutí soudu

Vyjma nezákonnosti určení rozsahu v právním jednání a neoddělitelnosti této části

Nahrávám...
Nahrávám...