dnes je 25.9.2022

Input:

Modernizace evropských předpisů o ochraně spotřebitelů

1.2.2022, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1.196
Modernizace evropských předpisů o ochraně spotřebitelů

Mgr. Mgr. Radana Burešová

Na podzim 2021 se uskutečnily volby do Poslanecké sněmovny. Skončilo tak její předchozí volební období. Znamená to, že všechny návrhy zákonů, jejichž projednávání nebylo řádně ukončeno, již nebudou dále projednávány. Pokud je chce jejich navrhovatel prosadit, musí je Sněmovně předložit znovu.

Tento osud potkal i normy, které měly do českého právního řádu provést směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2161 ze dne 27. listopadu 2019, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES, 2005/29/ES a 2011/83/EU, pokud jde o lepší vymáhání a modernizaci právních předpisů Unie na ochranu spotřebitele (dále jen "směrnice"). Konkrétně se jedná o novelu občanského zákoníku, který měl napravit i jiné nedostatky stávající ochrany spotřebitelů obsažené v občanském zákoníku (více viz zde ). Lhůta pro transpozici směrnice uplynula 28. listopadu 2021, přičemž příslušné právní předpisy mají nabýt účinnosti 28. května 2022. Již teď je tedy zřejmé, že v České republice k tomu nedojde včas.

Bez provedení do českého právního řádu (tj. bez přijetí příslušných zákonů) nebude směrnice závazná mezi jednotlivci (tj. mezi fyzickými a právnickými osobami). Bude však přímo účinná vůči státu a subjektům, které jsou řízené nebo kontrolované státem a plní služby veřejného zájmu, k čemuž disponují specifickými pravomocemi. Jednotlivci se budou vůči státu (jak byl definován výše) domáhat práv plynoucích ze směrnice, avšak jen za předpokladu, že je konkrétní ustanovení směrnice, z něhož tato práva dovozují, dostatečně jasné, přesné a bezpodmínečné. Jedná se však o oblast, ve které stát jako povinný subjekt moc nevystupuje, takže přímý účinek je spíše teoretický.

Dokud směrnice nebude provedena do českého práva, nebude zavazovat běžné podnikatele (fyzické ani právnické osoby odlišné od státu ve výše uvedeném smyslu).

České orgány včetně soudů však budou povinny vykládat vnitrostátní právní předpisy včetně těch, které nabyly účinnosti před směrnicí, s ohledem na znění a účel směrnice.

Vzhledem k tomu a s ohledem na skutečnost, že Česká republika bude tak jako tak dříve či později nucena směrnici provést, lze pouze doporučit, aby se i fyzické a právnické osoby nestátní povahy, a to zejména provozovatelé e-shopů, na které přímo dopadá většina novinek, které směrnice zavádí, se směrnicí co nejdříve seznámily a zohlednily změny, které ze směrnice vyplývají (ovšem s určitým rizikem, že budoucí zákony přijaté k provedení směrnice budou poněkud odchylné, což hrozí zejména v případě chybné transpozice směrnice).

Jednou z oblastí, v níž již byla odpovídající změna provedena do českého práva, je hojně medializovaná dvojí kvalita potravin.

Směrnice však má mnohem širší záběr. Mění totiž směrnici Rady 93/13/EHS o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli, 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a 2011/83/EU o právech spotřebitelů.

Falešné slevy

Ačkoli směrnice není rozsáhlá, poměrně zásadním způsobem omezí prostor pro uplatňování některých obchodních praktik, se kterými se lze setkat i u nás.

1. Nejčastěji zmiňovanou novinkou jsou opatření v oblasti cen, resp. tzv. falešných slev. Směrnice stanoví, že veškerá oznámení o slevě z ceny musí uvádět nejnižší cenu (tzv. předchozí cena), kterou obchodník uplatňoval během období ne kratšího než třicet dnů před uplatněním slevy z ceny, přičemž členský stát může stanovit i delší období. V tomto ohledu by směrnice zřejmě mohla mít přímý účinek, je však obtížně představitelné, že by falešné slevy uplatňoval "stát" (např. při prodeji dálničních známek).

Členské státy mohou postupovat odlišně, pokud se jedná:

a) o zboží, které snadno podléhá zkáze nebo má krátkou dobu spotřeby, typicky tedy u potravin, nebo

b) pokud byl výrobek na trhu po dobu kratší než třicet dnů – v takovém případě je přípustné pouze stanovení kratšího období.

E-shop A prodává výrobek V, jehož cena v tomto e-shopu do 15. listopadu činila 1 000 Kč. Od 16. do 25. listopadu byla cena zvýšena na 1200 Kč. Od 26. listopadu začala akce "Black Friday", v jejímž rámci byl výrobek V nabízen jako zlevněný "pouze za 1 000 Kč".

Podle směrnice je takovýto postup nepřípustný. V rámci akce od 26. listopadu bude muset být kromě ceny po slevě uvedena i "předchozí cena", kterou nebude 1 200 Kč, ale 1 000 Kč jakožto nejnižší cena, kterou obchodník uplatňoval v období minimálně 30 předchozích dní, takže bude na první pohled patrné, že cena ve výši 1 000 Kč není slevou.

Směrnice upřesňuje, že v případech, kdy se sleva z ceny postupně zvyšuje (např. první týden akce činí 20 % z ceny, druhý týden 30 % apod.), rozumí se předchozí cenou cena bez slevy z ceny před jejím prvním uplatněním.

Nahrávám...
Nahrávám...